Aliová Naďa, Balcarová Anna, Cimlová Štěpánka, Černá Hana, Dvořák Jakub, Flašar Jan, Gažáková Kateřina, Gonzálezová Markéta, Hruška Miroslav, Liptáková Kateřina, Litvanová Lucie, Lukešová Tereza, Mašek Petr, Meislová Kristýna, Mikšátko Jiří, Piskurová Jana, Pučálková Pavla, Pupakisová Anna, Schwarzová Nikola , Skalická Anna, Strnisková Lucie, Thonová Ludmila, Tomanová Anna, Tomková Štěpánka, Traplová Lucie, Troup Matyáš, Turnhöfer Daniel, Venuš Martin, Vrobel František, Zasadil Jan, Trestrová Olga
Berka Ondřej, Blochová Markéta, Cífková Zuzana, Dušáková Markéta, Faltus Jiří, Homolková Lenka, Hudečková Martina, Klivandová Hana, Kodým Miroslav, Kovaříček Petr, Kubová Kateřina, Kulovaný Petr, Lojdová Alena, Marková Barbora, Mayer Zdeněk, Novotný Adam, Petrtyl Jan, Piterka Luboš, Plchová Romana, Růžičková Lenka, Řihoutová Andrea, Smetanová Zdeňka, Stará Alena, Šmejkalová Marcela, Štefko Martin, Švambergová Tereza, Švepeš Petr, Vácha Karel, Vokounová Martina, Holková Barbora
Beránková Lucie, Bláhová Eliška, Codl Michal, Děkanová Zdeňka, Faltusová Jana, Filip Ondřej, Hajný Dominik, Hála Pavel, Hrdličková Lucie, Hroudová Hana, Hulec Petr, Chaloupková Petra, Jakeš Martin, Jakešová Jana, Janouchová Veronika, Kitzbergerová Jana, Krajňáková Radka, Lukáč Petr, Lukáčová Františka, Mikšátková Petra, Mlezivová Blanka, Pauknerová Lenka, Pavelcová Jana, Peterková Helena, Pfefrlová Monika, Rolínek František, Segeš Jan, Smeykal Jakub, Šimek Petr, Vrba Zbyněk, Zelenský Aleš, Zemanová Veronika, Čechová Kateřina
Bartoš Michael, Blažek Jan, Codlová Eva, Falc Petr, Falta Josef, Gryc Tomáš, Hojková Hana, Hroch Martin, Janda František, Karlíková Hana, Kavanová Markéta, Koranda Lukáš, Kräussl Martin, Kubík Jiří, Mražik Michal, Navrátil Jan, Pham Hoang Long, Plucarová Iva, Průchová Pavla, Šašková Darie, Trestr Jan, Trněný Michal, Vobrová Hana, Votřel Jan, Zemenová Lucie
Bednář Petr, Bednářová Eliška, Bláha Jiří, Filipová Milada, Hanušová Lucie, Hrbáčková Eva, Indra Jakub, Kelbich Štěpán, Kodrasová Alena, Kopačková Lenka, Kostúrová Rút, Kouba Jan, Krabatschová Martina, Lacinová Lenka, Lukeš Ondřej, Mazáková Petra, Olšan Jan, Postl Michal, Rytíř Martin, Sirový Martin, Slavková Markéta, Smiróvá Zuzana, Smolen Štěpán, Soukalová Monika, Starý Martin, Suchanová Nora, Šíhovcová Martina do 31. 1., Švambergová Petra, Troup Antonín, Slavík Martin od 20. 3.
Aliová Tereza, Altová Blanka, Anderle František, Bažil Jan, Beranová Marie, Bláha Antonín, Ciglbauerová Iva, Čásová Barbora, Drhová Lucie, Florián Miroslav, Hackl Michal, Jenerálová Tereza, Kordová Věra, Kotková Michaela, Kubíčková Veronika, Lombart Josef, Madziová Denisa, Marková Blanka, Matějka Karel, Mrkvan Tomáš, Petrášová Barbora, Pfefrlová Lenka, Sixl Zdeněk, Thonová Miroslava, Trapl František, Valaščíková Eliška, Véle Filip, Zemanová Alexandra, Novotná Barbora, Jurčík Pavel
Borský Pavel, Čížková Pavla, Doubková Jana, Fialová Petra, Fránová Květa, Frnková Veronika, Havelka Jiří, Holbojová Magda, Kneiflová Olga, Král Jaroslav, Lukáčová Hana, Marešová Eva, Mikešová Lenka, Němec Jan, Weigel Jan, Sekyra Jan, Schacherlová Renata, Svobodová Michaela, Šrámková Alena, Thon Ladislav, Vetráková Petra, Vlčková Martina, Voldřich Matouš, Vosecká Jiřina, Zdechovanová Zuzana
Čepeláková Zuzana, Čurda Michal, Fořtová Aranka, Frková Dagmara, Havlová Lucie, Jírů Martina, Konečná Marie, Lombartová Kateřina, Machalová Tereza, Oberfalcerová Denisa, Pecháčková Ludmila, Plucarová Jana, Poláčková Šárka, Řezáč Martin, Semecká Margita, Schusserová Jitka, Šihovec Martin, Štandová Alena, Vacková Ludmila, Wajtr Břetislav, Žižka Martin
Bláhová Kateřina, Brožka Vojtěch, Carrascová Lucie, Cipín Martin, Černý Karel, Duda Lukáš, Gryc Radek, Hájek Václav , Jakubcová Ingrid, Janáček Tomáš - přerušil studium, Jančúch Jerguš, Jílek Petr, Klacek Petr, Klausová Kamila, Lattnerová Lucie, Máče Jiří, Meloun Ondřej, Polan Michal, Růžek Daniel, Rytířová Lucie, Sirový Martin, Sosnová Monika, Svoboda Ondřej, Šoka Ondřej, Švambergová Martina, Tichavová Blanka, Vejvodová Michaela, Zárubová Lenka, Zuzák Jiří, Valterová Aneta, Bicková Marcela
Ambrůžková Jana, Augsten Vladimír, Bártová Lenka, Boháč Patrik, Bystřická Jaroslava, Carrascová Lea, Cibulková Petra, Dušák Milan, Frantál Lukáš, Hüttnerová Jindřiška, Jančúch Zbyněk, Kadlec Jan, Kalíšková Kateřina, Kučera Pavel, Kulovaná Daniela, Lávičková Stanislava, Marešová Jaroslava, Mondek Ondřej, Mražiková Markéta, Nováková Martina, Nováková Vendula, Pavlínová Alžběta, Perníková Jana, Přibylová Lenka, Rynešová Anna, Sirový Jan, Stano Dalimír, Straka Štěpán, Štekerová Michaela, Vávra Jan, Vondrušková Monika
Brčáková Iva, Brožka František, Břicháčková Petra, Dufek Petr, Faturová Eva, Hajerová Veronika, Hoššo Martin, Hrbáčková Zdeňka, Hrehová Ivana, Jiroušková Lenka, Kadlecová Jaroslava, Kazda Martin, Kolář Jan, Kozlová Zuzana, Krajíčková Barbora, Krajňáková Lucia, Křížová Lenka, Kučerová Štěpánka, Kušnirenková Viktorie, Kyptová Jana, Kysela Tomáš, Loskotová Tereza, Paleček Petr, Pártlová Ivana, Pomijová Jitka, Přívratská Hana, Pupakisová Marika, Stojan Lubomír, Šerá Eliška, Tancerová Jana, Žák David, Eismann Petr, Walter Martin, Švehlová Jana, Pitrová Zdeňka
Barták Ondřej, Bedlivý Karel, Beránek David, Čurdová Helena, Fošumová Jitka, Holubová Alexandra, Honc Jiří, Honetschläger Jan, Jiřička Jan, Kabelková Jana, Kedrová Kamila, Klímová Veronika, Laštovka Ondřej, Moravec Jan, Nejedlá Eliška, Němcová Monika, Novotný Radek, Šalát František, Šídlová Eva, Traore Jusúf, Ungerová Martina, Vostatková Petra, Brůha Robin
Každý odborník je přesvědčen, že jeho věda je ta nejdůležitější. Fyzikové se však od ostatních odborníků liší tím, že jejich věda skutečně nejdůležitější je.
Tento výrok vyslovil zajisté fyzik. Každý student (nebo aspoň každý druhý) spíše řekne, že fyzika je disciplína nejobtížnější, mimo jiné i proto, že jako jeden ze svých základních nástrojů používá matematiku. Prvotní metodou fyziky jako přírodní vědy je však experiment, ať již jde o přímé smyslové pozorování, nebo o přesné měření s použitím jednoduchých či složitějších přístrojů. Ve školské fyzice se často pokusy obejdou bez nákladných měřících aparatur, jejich jednoduchost naopak mluví ve prospěch názornosti a přesvědčivosti . Přesto se bez některých pomůcek, které patří do dobře vybaveného fyzikálního kabinetu, nelze obejít. Jsou jevy, které bez nich nelze předvést, a spoluvytvářejí dovednosti, které by si studenti měli osvojit. Seznam pomůcek, co by bylo třeba doplnit do našeho kabinetu fyziky, není krátký. Letos se nám podařilo fyzikální sbírku rozšířit o demonstrační soupravu pro elektřinu a "jaderný kufřík", obojí darem od společnosti ČEZ, a dále z rozpočtu školy o soupravy siloměrů a pružin a některých dalších nezbytných potřeb.
Důležitou součástí výuky fyziky je příprava na účast v soutěžích. Fyzikální olympiády a soutěže jsou dobrou sebereflexí pro nadané studenty, jimž se fyzika stane hlavním oborem dalšího studia nebo aspoň jeho základem. Za všechny výsledky fyzikální olympiády v letošním školním roce jmenujme aspoň úspěch Jana Kouby z 10. třídy, který za vítězem krajského kola zaostal o pouhé tři body. Můžeme jen litovat, že se kvůli lyžařskému výcviku nemohli okresního kola zúčastnit také loňští úspěšní řešitelé FO z kvarty.
Každoročně také vyrážíme se studenty na různé exkurze. Letos k nim patřila návštěva hvězdárny na Kleti s prohlídkou noční oblohy, tradiční výlet do Jaderné elektrárny Temelín a mimořádně i do Dukovan. Zajímavou exkurzi jsme absolvovali i my, vyučující fyziky. Se Střediskem služeb škole jsme zavítali do Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, kde jsme si prohlédli reaktorový sál pokusného reaktoru a pracoviště s urychlovačem částic.
Šárka Adamcová, správce fyzikálních sbírekPři četbě knihy "Jak se děti učí" od Johna Holta mě zaujal tento příběh:
Jedna z našich spolupracovnic uskutečnila pokus při hodině ručních prací. Když děti vstoupily do učebny, našly na stolech papíry. Učitelka zdvihla složený větrník - takový, jaký jsme všichni mnohokrát udělali.
"Víte, co to je?"Všechny děti rychle udělaly malý větrník. Učitelka potom přečetla z knihy návod, jak větrník vyrobit. Četla pomalu, se správným zdůrazněním a členěním textu. Návod byl dobře sestavený a byl pochopitelný pro děti z páté třídy. Když ho učitelka dočetla, požádala děti, aby udělaly větrník znovu. Ani jedno dítě to nedokázalo.
Zdá se vám tato příhoda neuvěřitelná? Přitažená za vlasy? Souhlasila bych s tím, nemít podobnou zkušenost. Letos jsem do své sbírky pedagogických zkušeností zaznamenala další příklad:
V laboratoři fyziky pracovala polovina třídy. Každá dvojice prováděla jiný experiment, na který se předem připravila. Dva studenti ověřovali platnost vztahu pro dobu kmitu kyvadla. Kdo by neznal historku o tom, jak Galileo Galilei pozoroval v kostele lampy zavěšené na dlouhých lanech a houpajících se v průvanu. Zjistil, že doba kmitu závisí pouze na délce lana, nikoli však na hmotnosti lampy. Vědě je to známo od 17. století, mým studentům od minulého školního roku. Přesto ze zaujetím rozhoupávali kyvadlo, měnili délku niti a hmotnost zavěšeného závaží a zaplňovali tabulky čísly. Náhle mě jeden ze studentů zavolal:
"Prosím, mně to nějak nevychází!"Nemohla jsem jinak, než mu blahopřát k objevení čtyři sta let starého zákona.
Hlavní postavou druhé příhody je shodou okolností tentýž student. Možná si právě v hlavě snažil udělat pořádek v přihrádkách "Bezobratlí" či "Státy Střední Ameriky", přesto ho zaujal pokus, který probíhal před tabulí. K cívce, ke které byl připojen voltmetr, jsem přibližovala magnet. Ručka přístroje se na chvilku vychýlila. Náš zvídavý student se na chvilku zamyslel a bez vyzvání pravil: "Kdyby se s tím magnetem hejbalo pořád, dala by se tím vyrábět elektřina!" Zkušenější soused se mu vysmál: "Člověče, ty jsi vymyslel elektrárnu! Ty jsi hotovej Edison!"
Tyto příběhy jsou pro mne pěknou ukázkou heuristického přístupu nazývaného podle řeckého slova heuréka - nalezl jsem, kterým Archimédes vyjádřil svoji radost nad objevením svého zákona. Takový poznatek, ke kterému člověk dospěje vlastní zkušeností, je nejcennější. Myslím si, že my učitelé se snažíme nebýt těmi, kteří předčítají dětem "návody na větrníky".
Šárka AdamcováMěsíc květen byl v rámci kampaně 1000 dnů pro Evropu věnován Španělsku. Studenti španělštiny z II. a 11. ročníku a z 12. A a 12. B si prohlédli výstavku knih španělských autorů připravenou Okresní knihovnou v Českém Krumlově a seznámili se s prolínáním dějinných událostí obou zemí na časové přímce instalované v naší škole. Ve studovně knihovny měli potom možnost získat další informace o Španělsku prostřednictvím Internetu.
Dne 30. května 2000 proběhla v přednáškovém sále školy beseda o Španělsku. Studenti 11. třídy Tereza Aliová, Blanka Altová, Antonín Bláha, Denisa Madziová a František Trapl seznámili posluchače s geografickou a politickou situací současného Španělska, pohovořili o historii, zejména o arabském vlivu na dějiny Španělska v minulosti, nezapomněli ani na současné problémy baskického nacionalismu. Dále nám přiblížili španělský sport č. 1 - kopanou, ale i další významné španělské sportovce. Při písni Barcelona jsme si zavzpomínali na olympiádu v r. 1992.
Studenti II. r. a 11. třídy vyzkoušeli své spolužáky v malém kvízu ze znalostí o Španělsku (Víte, co dováží Španělsko do naší republiky?, Jmenujte alespoň 10 zemí z 20, kde je španělština úředním jazykem!). Navíc jsme si vyslechli recepty na nejznámější španělská jídla - tortillu a paellu - a na kompletní španělské menu.
Španělské písně zazněly v podání skvělých zpěvaček z II. ročníku, z magnetofonové nahrávky jsme si vyslechli část nejhranější skladby španělského autora, jímž je Joaquín Rodrigo a jeho Concierto de Aranjuez pro kytaru a orchestr. Všichni účastníci besedy si mohli vlastnoručně vyzkoušet, zda umějí ovládat pravé španělské kastaněty, a prohlédnout si malou výstavku knih, časopisů a suvenýrů ze Španělska.
Jaroslava AulickáTereza Aliová z 11. třídy se zúčastnila také letos soutěže Latinskoamerické společnosti, která vyhlásila pro rok 2000 téma Co dala Amerika Evropě a jaký byl přínos Evropy Americe.
Její úvaha patřila mezi práce, které porota navrhla k ocenění, stejně jako vyprávění, které zpracovala před dvěma lety na téma Osobnost Latinské Ameriky, která mě zaujala. Tehdy si vybrala životní osudy vůdce povstání Indiánů proti španělským kolonizátorům, nazývaného Túpac Amaru podle významného inckého panovníka, vlastním jménem José Gabriel Condorcanqui (1740 - 1781). O něm se ostatně zmiňuje i v letošní práci:
"Kdysi jsem tvrdila, že to byli pouze Indiáni Severní Ameriky, kdo vytáhl do boje proti kolonizátorům. Jak jsem se mýlila! Dnes už vím, že i Latinská Amerika měla své hrdiny, kteří za její svobodu položili život. Poslední kapka do přeplněné číše trpělivosti Indiánů vždy spolehlivě zažehla povstání - možná malé do velikosti území, ale velké svou urputností a odhodláním. Všechna byla dříve či později potlačena a po nich zůstala jen vyvražděná města, vesnice a hlavy popravených vůdců. Dnes jsou jména zapomenuta a spisky o jejich činech zničeny nemilosrdným zubem času. Nebýt zapomenut - to byla totiž výsada skutečně jen těch nejstatečnějších a největších vojvůdců, jejichž sochy dnes zdobí významná náměstí velkých měst. Čím si to vlastně zasloužili? Že by množstvím zabitých vojáků? Nebo snad počtem rebelů, kteří se k nim přidali? To určitě ne.
Lidé, o kterých mluvím, vystoupili ze stínu a povstáním udali nový rozměr. Nešlo o to osvobodit Indiány z poddanství a otročení. Nešlo o to pobít nepřátele. A už vůbec nešlo o to, co nejvíce si nakrást. Stačí vyslovit taková jména, jako byl Túpac Amaru II., či Tupaj Katari, Lautaro a už je zasvěcencům vše jasné. Tito vojvůdci nebyli jen válečníci, ale spíš státníci, diplomaté. Jejich činy ukázaly, že si Indiáni od Evropanů cosi osvojili. To "cosi" bylo na počátku velmi křehké a Indiáni si ho hýčkali a opatrovali jako oko v hlavě. Pečlivě ho ukrývali a žádný Evropan o něm nevěděl. ...
Mysl toho, který vedl největší povstání v dějinách Latinské Ameriky, ... nemohla být omezena rasistickými předsudky. Túpac Amaru správně pochopil, že neuspěje, pokud se distancuje od černých otroků, kteří byli stejně utlačováni, stejně vykořisťováni jako Indiáni. A kreolové, mestici a zambové? ... Ti všichni mu chtěli pomoci. Ti všichni se chtěli zbavit kolonistického jha. A Túpac Amaru si to díky svému vzdělání a své inteligenci moc dobře uvědomoval. A za to vše vděčil Španělům, kteří se ho snažili využít jako loutku a umožnili mu vzdělání. Díky jim nastal zásadní obrat ve vedení povstání proti kolonistům. Díky ochotě Španělů vzdělat potomka Inků se proti kolonistům začali bouřit všichni."
Slavnostního předávání cen vítězům se v Praze na Akademii věd zúčastnili nejvýznamnější experti na Latinskou Ameriku prof. Opatrný, dr. Kapitola a také velvyslanci Mexika, Peru, Brazílie, Kolumbie, Guatemaly a Chile.
Tereze Aliové k ocenění její práce blahopřejeme.Pro studenty vyšších ročníků se v listopadu uskutečnila přednáška o práci a pobytu české expedice z Biologické fakulty v Českých Budějovicích na ostrově Nová Guinea. Člen výzkumného týmu, prof. Jan Lepš, barvitě popisoval podmínky a práci na ostrově. Cílem výzkumu bylo zmapování obrovského druhového bohatství hmyzu a vyšších rostlin žijících na Papui. Kromě informací odborného charakteru se studenti dozvěděli množství zajímavostí ze života domorodých obyvatel, kteří žijí kmenovým způsobem života po celém území ostrova. Přednášku doplnilo velké množství diapozitivů, fotografií i zvukové nahrávky papuánské hudby. Díky osobitému vyprávění prof. Lepše byla beseda zážitkem pro všechny zúčastněné.
Iva BerkováV letošním školním roce byl poprvé otevřen také tříletý seminář z biologie. Je to další možnost pro studenty, jak rozšířit znalosti a dobře se připravit na soutěže, k maturitě a přijímacím zkouškám na vysoké školy.
Naši studenti se letos zúčastnili všech čtyř kategorií biologické olympiády. Nejlepšího umístění dosáhl František Brožka, který zvítězil v kategorii B regionálního (dříve krajského) kola.
Na podzim se konal druhý ročník výstavy hub, poprvé za účasti veřejnosti. I přes nepříznivé podmínky pro růst hub se podařilo shromáždit a určit více než sto druhů. Za zmínku stojí také dosud nezveřejněné akce z konce minulého roku. Za účasti mineraloga Dr. Pavlíčka byla kompletně určena a zaevidována naše sbírka minerálů a hornin, čítající 400 položek. Část z nich byla také prezentována na školní výstavě.
Praktické poznávání přírody je již tradičně součástí studijních soustředění jednotlivých tříd. Jsem přesvědčen o tom, že tato forma má spolu s dalšími aktivitami velký význam pro formování vztahu mladých lidí k přírodě.
Karel BohoněkV letošním školním roce organizovala naše škola soutěž v anglické konverzaci. Školní kolo proběhlo 25. 1. 2000 a okresní 8. 2. 2000. Školního kola se zúčastnilo celkem 32 studentů ve třech kategoriích. Vítězi se stali D. Turnhöfer (kategorie I.B), P. Hála (kategorie II. B) a K. Bedlivý (kategorie III. B). Všichni postoupili do okresního kola. To pořádalo naše gymnázium 8. 2. 2000. D. Turnhöfer a P. Hála obsadili shodně druhá místa, Karel Bedlivý zvítězil a kvalifikoval se pro regionální kolo v Č. Budějovicích. Tam obsadil 5. - 8. místo.
Všem studentům děkujeme za účast a těm úspěšným blahopřejeme. Naše škola udržuje kontakty s Britskou radou v Č. Budějovicích. Ta nabízí studijní materiály a metodickou pomoc. Britská rada je otevřena i studentům a bylo by dobré, kdyby si do ní našli cestu i studenti našeho gymnázia, kteří mají hlubší zájem o angličtinu.
Ve dnech 22. 5. až 25. 5. 2000 proběhly maturitní zkoušky 13. třídy. Ze 30 studentů si angličtinu jako maturitní předmět zvolilo 23 studentů. Výkony, které předvedli v angličtině, nás naplňují radostí. Věříme, že angličtinu široce uplatní i na vysokých školách a pak ve svém osobním životě. U maturit si výborně vedli zejména Michaela Vejvodová, Lucie Rytířová, Aneta Valterová, Kamila Klausová, Karel Černý, Ondřej Šoka a Martin Sirový.
Díky studentům 13. třídy (vedeným Vojtěchem Brožkou) a Mgr. Petru Draslarovi se podařilo připravit internetovou stránku školy v angličtině. Věříme, že přispěje ke zkvalitnění kontaktů naší školy se zahraničím a že škola pronikne do hlubšího povědomí.
Pavel Brčák...has come and I feel it is not only a turning point in the western calendar but also in my life as a teacher. I have closed off the millennium with what has been the most talented and creative class for me so far. They were a tough class, very challenging and for that reason also highly stimulating for the teacher. I can only hope I managed to give them some food for thought, just as they occasionally did to me. I have a feeling that I will not get one like this anymore and I thoroughly hope I will continue to look forward to teaching less stimulating classes.
I probably should not be all that pessimistic and it is true that I can see another very good group coming up, but they are still quite young and will have to prove themselves. In my opinion one of the highlights of this year were the Ethics and Arts lectures.
Unfortunately I have only been able to attend two of them, but according to there actions of both teachers and students, the others were just as interesting, if not more. And of course, Shakespaere was here again, among others in the film "looKING for RICHARD". I will easily forgive all the student that left at various stages of boredom, because I noticed that the other half who stayed on to the end were deeply impressed. All the more I am sorry to have missed the lecture on the Elizabethan Age by the Shakespeare translator.
geertDeutsch lebt und so soll es sein. Vieles wurde heuer organisiert (Besuch aus dem Goethe-Institut, Deutscholympiade, Austauschwoche mit Straubing, Kursteilnahme in Berlin und Wien, Theatervorstellung in Linz, wahrscheinlich noch ein Poesieabend) und immer fanden sich bei den Schülern wie bei den Lehrern mühelos Teilnehmer.
Andererseits habe ich den Eindruck daß Deutsch für die meisten Schüler ein "Muß"-Fach geworden ist und daß das Desinteresse wächst. Ich kann das auch verstehen. Zuerst ist die Sprache in diesem Land historisch belastet und ihre Nähe wirkt meines Erachtens eher negativ. Der Vorteil, die Sprache des reicheren, größeren, stärkeren Nachbarn zu lernen, hört sich ziemlich nachteilhaft und völlig unanziehend an. Es bleibt natürlich Schade, aber die Wellen der Moden und Trends lassen sich nur schwer beeinflussen.
Was mir noch aufgefallen ist: das große, ziemlich dicke, ziemlich häßliche, ziemlich grüne Buch sieht man überall in der Schule. Ein anderes Kursbuch merkt man kaum. Ich finde das nicht gesund. Es ist irgendwie vergleichbar mit einer Monopolsituation auf dem Weltmarkt; es kann langfristig nicht gut sein, daß ein Buch unseren deutschen Geisteszustand monopolisiert, ich hätte fast manipuliert geschrieben. Wenn ein Lehrer für verschiedene Klassen verschiedene Bücher verwendet, dann könnte es zu Fremdbestäubung in seinem Unterricht kommen; überdies brennt er dann vielleicht nicht so schnell aus.
geertVybavení výpočetní technikou na naší škole udělalo tento školní rok opět veliký krok vpřed. Nejdůležitější událostí bylo dovybavení učebny informatiky dalšími osmi novými osobními počítači s operačním systémem Windows 98. Tím se zvýšil počet osobních počítačů v lokální síti této učebny na 18 a to je stav, kdy při půlených vyučovacích hodinách pracuje u každého počítače jeden student. A toho jsme chtěli docílit. Když se o počítač musí dělit žáci dva (a pamatuji i tři), je i efektivita výuky podstatně nižší, neboť informatika je hlavně o praktických dovednostech. "Okoukané" vědomosti nejsou k ničemu.
Kromě toho, že jsou počítače zapojeny do sítě lokální, mají také všechny celý den přístup na internet přenosovou rychlostí 64 kbps. O užitečnosti resp. nezbytnosti zvládnutí práce s tímto informačním fenoménem nikdo v dnešní době nepochybuje. Studenti kromě vyučovacích hodin mají možnost pracovat v této učebně i v odpoledních hodinách ve svém volném čase. A o tom, že zájem nepolevuje, se přesvědčuji například každý pátek odpoledne, kdy na rozdíl od jiných učeben je v učebně informatiky jako v přeplněném úle. Učebna a internet jsou využívány i při studentských projektech, o kterých se dočtete na jiných stránkách této výroční zprávy.
Závěrem mi nezbývá než popřát výpočetní technice na naší škole ještě více počítačů, ještě rychlejší přenos dat a neutuchající zájem ze strany studentů.
Petr DraslarVýstava výtvarných prací studentů tří gymnázií z Německa, Rakouska a České republiky zahájená 26. ledna 2000 byla do jisté míry historickou událostí. Ukázala, jak studenti těchto středních škol zpracovali jednotný námět. Pozoruhodná iniciativa vzešla ze skupiny KUNSTruktiv Gymnázia Untergriesbach. Aby studenti naplnili teoretické výklady z ekonomie, uvažovali o podnikatelském projektu. Napadlo je vydat kalendář na rok 2000 s výtvarnými díly studentů vlastního gymnázia, Gymnázia Bad Leonfelden z Rakouska a Gymnázia Český Krumlov. Výtvarní pedagogové: I v a B r č á k o v á z Českého Krumlova, učitelé z Bad Leonfeldenu, z Untergriesbachu myšlenku podpořili a po projednání se studenty našli řadu zájemců, kteří se rozhodli vytvořit na daný námět výtvarná díla. Kolekce bude postupně vystavena ve všech gymnáziích, které se zúčastnily projektu. Obrázky jsou prodejné a část výtěžku chtějí organizátoři věnovat na nějaký sociální projekt. Mezinárodní porotou bylo z celé kolekce vybráno dvanáct výtvarných prací pro nástěnný kalendář na rok 2000. Ten byl vytištěn v českokrumlovské tiskárně Vyšehrad.
Vystavené práce ukázaly, jak se změnilo pojetí výtvarné výchovy. Jestliže v minulosti byl hlavní důraz položen na nácvik různých způsobů, jak zacházet s prvky výtvarného jazyka - liniemi, barvami a tvary - dnes studenti hledají výtvarné vyjádření světa, v němž žijí, představují svůj pohled na realitu a svá tušení budoucích událostí.
Dělící čára proto neprobíhá mezi jednotlivými školami, různými postoji pedagogů a materiálními možnostmi. Základní rozlišení představuje výtvarné myšlení studentů, jeho emotivní nebo analytické rysy. Proto lze ve vystavené kolekci nalézt zhruba tři typy přístupu ke zpracování námětu.
Introvertní výtvarný typ promítá do obrázku především vlastní osobnost, bohaté vnitřní prožitky. Na výstavě je zastoupen pastely z Gymnázia Bad Leonfelden (Barbara Seiberl) nebo vířícími modrými spirálami Markéty Blochové.
Střípky postmoderního světa Mirji - Leeny Kleinové z Gymnázia Untergriesbach, dramaticky podaná ulička Martiny Hudečkové odkazují k výtvarnému pojetí extravertnímu, které dává přednost analýze skutečnosti a je méně osobní.
Konečně titulní list našeho kalendáře Thomase Klingera s ozvuky opartu představuje dekorativně cítící typ, kde autora zajímá především samotná hodnota výtvarného projevu, uspořádáním prvků v ploše, jejich vzájemné vztahy a záměrná porušení symetrie např. v kompozici Wolfganga Kaisera z Gymnázia Untergriesbach.
Velkou předností výtvarné výchovy je lidský rozměr, který dává racionálnímu světu. Kde uvidíte spokojenou tvář odpočívajícího studenta, žluté slunce nad oranžovými dálavami vyprahlé pouště, kontrasty studených barev s temnou symfonií teplých tónů spadaného listí? Mnohé práce vyjadřují pocity, pro něž chybějí slova. Každého oslovují jinak a přímo vyzývají porovnat vaše výtvarné vidění s představou tvůrce.
Všichni si přejeme, aby podobné akce, při nichž padají jazykové bariéry, pokračovaly i v budoucnu. Mezinárodní výstava studentských výtvarných prací je dobrým počátkem.
Zdeněk DuffekTento školní rok byl ve znamení sportovních úspěchů naší školy. V odbíjené děvčata bezkonkurenčně vyhrála okresní kolo středoškolských her a v krajském kole také nenašla přemožitele. Na tyto výsledky v posledních letech jsme však již docela zvyklí. Zato hoši dosáhli v odbíjené nebývalých výsledků. V okresním kole také nenašli přemožitele a v krajském kole obsadili medailové třetí místo. V košíkové v okresním kole jak hoši i děvčata opět vyhráli. Po několika letech tak hoši opět porazili tradičního rivala z Kaplice. bylo jen škoda, že krajské kolo v košíkové se tento rok nekonalo.
V přátelských sportovních utkáních s našimi družebními školami z Německa a Norska, již výsledky nebyly tak jednoznačné. Ale zde nejde přece jen o sport.
Kromě těchto reprezentačních zápasů se však všichni sportumilovní studenti utkávali v tradičních školních mezitřídních turnajích.
Jiří JandaVe školním roce 1999/2000 proběhl na našem gymnáziu zajímavý experiment. Ve spolupráci s vedením Japan Karate Association v České republice, reprezentovaným předsedou svazu ing. Strnadem a ředitelkou gymnázia Mgr. Cipínovou, byla zřízena třída s rozšířenou výukou tělesné výchovy, specializace - KARATE.
Po úvodní instruktáži rodičů (např.vysvětlení, že karate a judo jsou odlišná bojová umění) se na první trénink seběhla početná skupina primánů, sekundánů a o něco později dokonce i několik studentů z ročníků vyšších. Tréninky vedl, vede a nějaký čas ještě bude vést R.Kneifl (2. DAN JKA).
Úvodní "zatažení" přežila valná většina budoucích bojovníků, a tak se již v listopadu přikročilo k tomu pravému tréninku. Výsledkem byly prosincové zkoušky STV 9. kyu, které dopadly nad očekávání dobře. Celé druhé pololetí 2x týdně skupina poctivě nacvičovala základní techniky karate, obohacené o prvky sebeobrany, nácviky pádů a boje s tyčí. Zdatnými pomocníky trenéra se stali starší žáci, hlavně z 10. třídy.
Závěrem školního roku proběhlo první soustředění, které se konalo ve Vyšším Brodě. Velmi intenzivně (2-3x denně) se zde karatekové zdokonalovali v technikách kata HEIAN 1-2 a řízeného kumite (žákovská forma boje). Závěrem proběhly zkoušky STV 8. kyu (žlutý pás), které připravení jedinci bez větších problémů úspěšně složili.
Tímto byl položen základ závodního oddílu, který se dva týdny poté zúčastnil domácího Poháru talentované mládeže JKA karate. V této soutěži se našim benjamínkům dařilo velmi dobře a většina z nich si z prvních bojů s karatisty z Tábora, Prahy a Kaplice odnesla první diplomy, medaile a sem tam i nějaký šrám. Další dílčí zkouškou bude Kata soutěž, která proběhne 17. 6. v Táboře a na kterou se již všichni připravujeme.
Závěrem snad jen přání úspěchů všem karatistům gymnázia, ať těm malým začínajícím nebo těm nejstarším, kteří v těchto dnech skládají maturitní zkoušku a odcházejí na vysoké školy, a tak i do jiných oddílů (v Praze, Brně). Doufám, že si všichni jednou budou moci říci, že léta strávená v kimonu a v tělocvičně nebyla léty ztracenými, a že hnědý opasek má stejnou cenu jako malá maturita.
Roman KneiflChemie jako předmět na gymnáziu není jen teoretická znalost různých prvků, sloučenin, případně dějů. Umět napsat a vyčíslit rovnici, vypočítat jednoduchý příklad, sestavit reakční schéma nebo vyjmenovat vlastnosti dané sloučeniny se vyžaduje od každého žáka. Natož od studenta, který si vybral chemii jako maturitní předmět! Správný chemik musí umět uvést teorii do praxe. Musí vědět, kdy co smíchat, jak zahřívat a jak správně sledovat probíhající děj. Reakce vypadá jinak na tabuli a jinak v baňce.
Letos se připravovali k maturitě nadšení chemičtí experimentátoři, což mě vedlo k tomu, abych rozšířila maturitní zkoušku o praktickou část. A tak jsme se s vervou pustili do práce. Kromě nové látky a opakování celé středoškolské chemie jsme vyhledávali, zkoušeli a vylepšovali takové pokusy, které se dají v krátkém časovém limitu předvést i vysvětlit a které samozřejmě "ladí" s tématem maturitní otázky. Počáteční nadšení vystřídaly obavy. Dá se to všechno časově zvládnout? Budou pokusy vycházet? Nezapomeneme principy jednotlivých pokusů? Nebudou obavy z úspěšnosti či neúspěšnosti pokusu ovlivňovat výkon v teoretické části?
Maturity se přiblížily závratným tempem. Bylo zopakováno, praktické práce "teoreticky" zvládnuty. Už jen připravit třicet aparatur, pomůcky a na sto roztoků. Na chvilku jsem zalitovala, že nematuruje alespoň patnáct studentů, aby se práce pořádně vyplatila.
V maturitní den bylo vše připraveno, studenti dostali bílé laboratorní pláště a vylosovali si "své" otázky. Vyrobili vodík, předvedli esterifikaci kyseliny borité a vysvětlili chování krystalické a plastické síry. Všechny pokusy dobře vyšly a my jsme si oddechli. (Zákon schválnosti naštěstí ustoupil zákonům chemickým).
Trochu jsem se dostala do časové tísně při pokládání doplňujících teoretických otázek. S tímto problémem myslím pomůže "státní maturita". Žáci budou dostatečně prověřeni teoreticky už předem a v klidu se mohou věnovat praktickým dovednostem.
Ing. Jana KočanováDovolte mi citovat Jana Wericha: "Umění patří všem lidem na světě. Všem, kteří jej umějí vidět a rozumět mu. Umění je jako slunce. Nikdy se nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, slunce vám do bytu nevleze ..." Že jsme nežili po tmě, posuďte sami.
V adventu 16. prosince 1999 studenti sekundy, prvního a druhého ročníku zpívali a hráli koledy v českokrumlovské nemocnici, večer pak muzicírovali pro své kamarády a rodiče v R - galerii v Dlouhé ulici. Velkou oporou byly zpěvačky "vyrostlé" v dětských sborech. Radost z hudby nezkazily ani noty, které takzvaně spadly pod pult.
V říjnu 1999 jsme se vydali na muzikál proslulého hudebního skladatele Andrewa Lloyd Webera - Evita a v květnu 2000 jsme viděli Pomádu, muzikál, který kraluje současné muzikálové scéně. Přímý zážitek v divadle, to je pastva pro oči a uši. Muzikál je zkrátka švihák. Snad právě jemu dáme přednost před operou. Často zatracovanou, často opěvovanou opravdovou dámou.
Uvědomujíc si její nepřístupnost, objednala jsem v březnu pro sekundu vstupenky na Zemlinského operní pohádkový příběh Bylo - nebylo. Sekunda se na setkání s operním žánrem pečlivě připravila. Vytvořila třídní orchestr se dvěma klarinety, s houslemi, rytmické nástroje byly nahrazeny plechovkami s rýží. Po hudebně dramatickém nastudování několika sborů a árií ze Smetanovy Prodané nevěsty se vydala do Státní opery v Praze. "Že vám, milí sekundáni, paní opera ještě nenabídla tykání, je pravda, ale ruku mnohým z Vás jistě podala".
Není snadné mluvit o hudbě. Jak si představit barvu, harmonii? Vzpomněla jsem si na krásný film Radúz a Mahulena s hudbou Josefa Suka, která dýchá celým příběhem a spolu se slovem, s hereckými výkony, s obrazem tvoří neopakovatelný celek. Se studenty nižších ročníků čtyřletého a víceletého gymnázia jsme se rozhodli pořídit video do hudebny a vydělat si na něj sběrem starého papíru. Během dubna jsme dokázali nasbírat 3880 kilogramů papíru.
Na závěr chci poděkovat vám všem, kteří jste do školy nosili objemné balíky novin a časopisů, Papírnám Loučovice a. s. a SRPDŠ za poskytnutí nemalé částky na dokoupení televizoru.
Šárka KodýmováV letošním školním roce se opět velice slibně rozvíjela spolupráce našeho gymnázia s Ludwigsgymnasium Straubing. Vloni zasedl na ředitelské křeslo straubinského gymnázia nový muž, Franz Haslbeck, který ocenil dlouholeté partnerství mezi našimi školami a chce je jednoznačně podporovat. Také odchod paní profesorky Andrey Hielscher nebyl zničující ranou, neboť matematik a fotograf Heinz Pöpperl se štafety ujal ochotně a rád. Zpočátku jsme byli trochu omezeni nedostatkem finančních prostředků, takže se nám například nepodařilo opětovat návštěvu mateřské firmy Schwan Stabilo, jejíž závod v Českém Krumlově si v září prohlédli studenti kurzu ekonomiky straubinského gymnázia. Díky příspěvku z Fondu malých projektů PHARE jsme však na jaře roku 2000 mohli uskutečnit tradiční výměnný pobyt studentů a také sportovní den.
Již před Vánocemi jsme obdrželi seznam zájemců o výměnný pobyt ze strany straubinského gymnázia. Třináct chlapců a sedm dívek mělo chuť se vypravit na čtyři dny do České republiky a pak se ve své vlasti postarat o odpovídající počet českých studentů a studentek. Termín 7. - 15. dubna nebyl zvolen možná nejšťastněji, protože pobyt německých studentů u nás vlastně zahrnoval celý víkend a odpadla možnost podívat se na to, jak probíhá vyučování v českých školách. I když osobně si myslím, že jim to až zas tak moc nevadilo, protože program byl nabitý jinými zajímavostmi. Správa státního hradu a zámku nám umožnila prohlídku zámku i barokního divadla, navštívili jsme České Budějovice (neopomněli jsme ani pivovar) a chybět nemohl ani celodenní výlet do Prahy. Studenti obou národností měli samozřejmě možnost poznat se lépe i mimo rámec oficiálního programu.
11. dubna jsme pak společně nastoupili do autobusu a vydali se směrem na Straubing. I tady bylo přivítání srdečné a program zajímavý, i když nás trochu pozlobilo počasí. Již tradičně jsme po prohlídce školy vyrazili do centra Straubingu, kde pro nás byl připraven výstup na městskou věž a procházka městem. A letos poprvé jsme byli přijati nejvyšším představitelem města, vrchním starostou Perlakem, se kterým nutno říci diskutovali především Straubinští. V dalších dnech jsme pak navštívili Mnichov a Řezno včetně slavné Walhally. Sobotní loučení u autobusu trvalo jako obvykle hodně dlouho, ale mnozí se určitě neloučili navždy.
Vždyť již o několik týdnů později měli možnost vidět se znova, a to při příležitosti sportovního dne, který se podařilo zorganizovat 8. června, i s doprovodným programem - návštěvou muzea se vzácným římským pokladem. Pravda, tentokrát jsme měli smůlu a jak ve fotbale, tak ve volejbale jsme německým soupeřům podlehli. Ale nic nám to nevzalo na chuti si něco podobného zopakovat zase v příštím školním roce.
Markéta KorychováDie meisten Tschechen fühlen zu den Deutschen aus unbekannten Gründen bestimmte Antipathien. Die stecken meistens in Erfahrungen unserer Großeltern oder in Nachrichten der Medien, die übertrieben informieren über antitschechische Gefühle der Sudetendeutschen. Vor der Ankunft der Schüler aus Straubing waren für mich persönlich alle sympatischer als die Deutschen. Obwohl ich früher einige tolle Leute aus Deutschland gekannt habe, habe ich immer von anderen Deutschen Abstand gehalten.
Der Aufenthalt der Schüler aus dem Straubinger Ludwigsgymnasium hat im Namen des Friedens und gegenseitegen Kennenlernens stattgefunden. Gleich nach den ersten Stunden, die wir miteinander verbracht haben, habe ich festgestellt, dass meine Vorstellungen über den feindlichen Charakter aller Deutschen falsch waren.
Nach Straubing bin ich in aller Ruhe gefahren, als ob ich zur Oma gefahren wäre, wo ich alles kenne und wo ich weiß, was auf mich wartet. Übrigens habe ich mich nicht geirrt. Der Empfang war toll.
Wir haben mehrere Sehenswürdigkeiten besucht und außerdem alles mitgekriecht, was möglich war, wir haben auch ein ausgelassenes Leben der Boheme geführt.
Sie wundern sich jetzt, wie ein armer Tscheche in Deutschland die Abende in den Vergnügungslokalen verbringen kann, aber das haben wir uns schon vor der Ankunft der Deutschen überlegt. Es hat eine stille Vereinbarung gegolten, dass wir ihnen alles bei uns bezahlen und sie sich wieder in ihrem Vaterland revanchieren.
In den Familien hat in den meisten Fällen eine kaiserliche Begrüßung gewartet. Wenn ein Deutscher behauptet, dass er arm ist, glaubt ihm kein einziges Wort. In Deutschland sind viele Dinge zu sehen, z. B. der Münchner Turm, das Olympiastadion, die Walhalla, das Paradies und der Platz der beerdigten Helden im antischen Styl, aber das Einzige, das in Deutschland schlechter ist, und das haben auch die deutschen Schüler bestätigt, ist das Bier. Also, mindestens in Einem kommen wir mit Schicherheit an erster Stelle. Zu einem Besuch Deutschlands und seiner Einwohner lädt euch herzlich Karel BEDLIVÝ aus der Klasse III. ein.
I was asked by our headmistress Mrs. Cipinova to write a short paragraph about my stay in the United States during last school year 1999/2000.
I applied for Assist, an international organization for exchange students, to consider me as a student, who would like to visit the USA or any other English speaking country in the world and who of-course needed some kind of scholarship or financial aid. After three rounds of testing my grammar, ability to speak and also ability to survive alone for one long year across the ocean without any closer contacts with my friends or family. I succeeded and at the end of March I received a letter saying that me and another eight students from the Czech Republic were chosen for a one year stay in the USA in private schools with full financial support and that we should get ready to take off on the 24th of August.
My first month was a horrible struggle with English. Even if I had been studying it for about eight years I had real problems understanding everyone. It started getting better every month and at the end of the year I could have been talking to anyone without noticeable communication problems. Even if my understanding skills were improving constantly I never got rid of my accent and almost always someone asked me where I was from. But not even language difficulty can prevent you from making new friends and having fun. However, there were a lot of other aspects that made my life either easier or more difficult, but that is always the same in Europe or in America.
Anyway, I have to say that it was a wonderful experience for me and besides my improvement in English I also made lots of friends, got in contact with different cultures and had a great fun during the whole year. I can only strongly recommend such a thing to anyone of you who would like to try something like that. Do not be scared of new things, go for your goals and always believe in yourself. It is not hard to succeed if you really want to and you can make yourself a great one year vacation. Good luck to everyone and do not hesitate if someone offers you such an opportunity.
Martin ŠihovecKlasifikace za každé pololetí je v podstatě dána tím, co student za tento časový úsek v jednotlivých vyučovacích předmětech předvede. Jde o prověření znalostí té látky, která byla v tomto pololetí probrána. V matematice je nemyslitelné uspět bez znalostí a dovedností z blízkého i dosti vzdáleného předchozího období.
V maturitním ročníku se ve druhém pololetí probírá již tradičně ještě nějaký nový tematický celek a pak následuje systematizace poznatků gymnaziální matematiky. Podle toho, jak je s látkou hotov ten který vyučující, zbyde na systematizaci poznatků více či méně vyučovacích hodin. Nejvíce času na opakování bývá v šestiletém gymnáziu (s osmiletým ještě nemáme v tomto směru zkušenost).
Ve 13. třídě jsem letos poprvé studentům s dosti velkým časovým předstihem oznámil, že koncem dubna budou psát závěrečnou písemnou látku z matematiky. A tak se i stalo. V písemné práci bylo 16 příkladů a studenti na ni měli 120 minut čistého času. Příklady nebyly obtížné, ale písemná práce jako celek obsahovala látku za celých šest let studia. Psali ji všichni studenti, i ti co z matematiky nematurovali. Známka z písemné práce měla stejnou váhu jako předešlé písemné práce za druhé pololetí dohromady (v případě 13. třídy to byly 4 písemné práce na téma Integrační počet). Je pravda, že u několika málo studentů 13. třídy výsledek závěrečné písemné práce ovlivnil známku z matematiky k horšímu (o jeden stupeň). U naprosté většiny studentů však výsledek zmíněné písemné práce předešlé výsledky v matematice potvrdil.
Jsem přesvědčen, že by závěrečná známka z matematiky měla ve značné míře obsahovat zhodnocení znalostí a dovedností v tomto předmětu za celé studium na gymnáziu. Po předešlé zkušenosti chci ve všech příštích maturitních ročnících, které ještě budu mít, uvedenou písemnou práci zopakovat
Tomáš PodanýMinulý rok jsem se zmiňovala o Dětské Portě pouze coby nezávislý pozorovatel. Letos byla situace poněkud odlišná. Jednoho dne za mnou totiž přišli čtyři studenti (Lenka Pfeferlová, Tomáš Mrkvan, Josef Lombart a Jana Perníková), kteří se rozhodli zazpívat si na Dětské Portě a požádali mě o pomoc s výběrem a nácvikem repertoáru. Vybrali jsme si dvě písně od skupiny SPIRITUÁL KVINTET a hned druhý den jsme se začali pilně připravovat na soutěž. Nezbývalo mnoho času, pouze tři týdny, a tak jsme se museli do práce pořádně obout. Zvolili jsme dvě skladby - La lů la lej, v níž se studenti sami doprovázeli na kytaru a flétnu, a poněkud obtížnější spirituál Farewell, a cappella - jen s doprovodem rytmických nástrojů. Na první pohled (a zejména poslech) bylo jasné, že práce s touhle skupinou bude více něž snadná. Hlasy do sebe perfektně zapadaly a vytvářely tak barevně velmi zajímavý a intonačně pevný harmonický celek. Navíc se brzy ukázalo, že všichni členové kapely jsou vysoce muzikální a velice kreativní, takže se v žádném případě nebojí přijít s novými nápady.
A tak se tři neděle pilně zkoušelo, až konečně nadešel den D. Všichni jsme se přirozeně těšili na první vystoupení Čtyřlístku, tak se ona nově vzniklá skupina jmenuje, zároveň jsme však byli plni obav, abychom na jevišti nezklamali. Ale povedlo se - Čtyřlístek podal skutečně skvělý výkon, který odborná porota nakonec ohodnotila cenou nejvyšší.
V nejbližší době nás čeká několik prázdninových minivystoupení v rámci jižních Čech, některé z nich bude zřejmě ve spolupráci s kaplickou skupinou Exfantou. Držte nám palce.
Barbara SmolkováKaždoročně v druhé polovině dubna probíhají přijímací zkoušky do středních škol. Letos už po páté byli na našem gymnáziu vybíráni i budoucí studenti osmiletého gymnázia. Zvlášť pro tyto nejmladší uchazeče jsou zkoušky velkou neznámou. Vždyť jsou to vlastně první důležité zkoušky v jejich životě. Proto jak děti, tak i rodiče vítají možnost účastnit se přípravných kurzů, a tak se kvalitně připravit na následující přijímací zkoušky. Že je o kurzy zájem, potvrzuje i to, že na ně dojíždějí i děti z Českých Budějovic.
Hlavním cílem kurzů je zopakovat popř. doplnit učivo, jehož znalost bude požadována u přijímací zkoušky. Děti přicházejí z různých ZŠ, na nich se vyučuje podle různých učebních plánů. Díky přípravě v kurzech se u nás nemůže stát, že se u zkoušky požaduje učivo, které ještě někde nebylo probráno. Pro děti je přínosem i to, že se předem seznámí s novým prostředím a také s úrovní ostatních žáků. Žák, který je výborný ve své třídě, může zaostávat za žáky z jiných škol. Na závěr si děti vyzkoušejí, jak bude probíhat vlastní přijímací zkouška.
Zavedení přípravných kurzů na našem gymnáziu učitelům přineslo učitelům spoustu práce navíc. Odměnou je to, že k přijímacím zkouškám přicházejí děti se stejnou šancí uspět a že na gymnáziu budou studovat opravdu ti nejlepší!
Marie SteinbauerováV tomto roce jsme se zapojili do projektu Energie, který organizuje Sdružení pro ekologickou výchovu Tereza v Praze. Na projektu spolupracuje celá řada škol v celkem deseti evropských zemích. Účastníci projektu se zabývají tématem energie ve všech možných souvislostech. Zamýšlí se nad hospodařením s energií ve škole i doma a sledují její potřebu. Pokouší se navrhovat opatření, která by vedla ke skutečným úsporám.
Skupina třinácti žáků primy věnovala práci na projektu téměř dva měsíce. Po čtyři týdny jsme odečítali hodnoty na školním plynoměru, elektroměru i vodoměru. Zároveň jsme sledovali počasí a měřili venkovní teploty i teploty ve třídách. Postupně jsme se snažili realizovat různá úsporná opatření. Např. jsme snížili teplotu na kotli o 10C. V důsledku toho klesla průměrná teplota ve třídách pouze o několik desetin stupně, ale například ve čtvrtém týdnu se nám podařilo uspořit asi 200 m3 plynu, tedy asi 1200 Kč. (Nutno ovšem přiznat, že na naší straně bylo i poměrně teplé a slunné počasí). Jistých úspor jsme dosáhli též pozorným zhasínáním zbytečně svítících žárovek. Méně úspěšní jsme byli v pokusech spořit s vodou.
Kromě pravidelných měření jsme prováděli pokusná měření s přístrojem EKM 265. Mohli jsme tak srovnat spotřebu kopírky a počítače za minutu provozu včetně nákladů. Pomocí digitálního teplotního senzoru, který nám zapůjčil jeden z rodičů, jsme si ověřili, že venkovní zdi budovy našeho gymnázia jsou skutečně dobře zaizolovány, neboť nepropouštejí téměř žádné teplo. Hůře již dopadla některá nedokonale utěsněná okna.
Kromě sledování energetické spotřeby ve škole jsme se zabývali také možnostmi úspor přímo v našich domácnostech. Dostali jsme několik poměrně jednoduchých typů, jak ušetřit nemalé množství energie a tedy i peněz, např. krátkým a intenzivním větráním, regulováním teploty na radiátorech, šetrným zacházením s vodou při mytí, používáním spořivých žárovek či WC - spořičů.
Ráda bych na tomto místě primány pochválila za spolehlivé plnění úkolů, které jim v projektu byly svěřeny.
Václava ŠnokhousováV říjnu 1999 proběhl v Českém Krumlově již 25. ročník Ekofilmu, mezinárodního festivalu filmů a videopořadů o životním prostředí. Člověku se zde v koncentrované míře nabízí příležitost vidět v souvislostech svět i svou pozici v něm. Shlédnutí široké škály filmů přináší řadu zajímavých poznatků v oblasti environmentální problematiky. Mnohem podstatnější je však na ně navazující výchova k samostatnému myšlení a k odpovědnému jednání v osobním životě. Toto povědomí je třeba formovat již od nejútlejšího věku. Proto jsou v nabídce festivalu též série filmů pro nižší i vyšší kategorie školní mládeže. Jednu z nich shlédli i žáci primy našeho gymnázia. A co je zvláště zaujalo?
Film Pavučina životaNa Zemi žije mnoho chudých a nemocných lidí, například v Brazílii. Děti zde trpí podvýživou a nemocemi, ale rodiče nemají peníze na drahé léky. Existují tržnice, kde se prodávají rostliny léčící různá onemocnění. V laboratořích se ovšem zjistilo, že některé z nich mohou být při nesprávném užívání nebezpečné. Proto vznikl projekt, ve kterém vědci tyto rostliny sbírají a poučují o nich domorodé obyvatele. Zřizují též útulky pro chudé matky s dětmi a učí je, jak se o sebe v této chudé zemi postarat. Já si myslím, že bychom jim také měli pomoci.
Věra ČiperováTento film pojednával o nebezpečí ohně v přírodě. Byl natočen ve Francii v oblasti Var u města Marseille. Při velkém požáru, který zde řádil v roce 1997, shořelo asi 3000 ha lesa. Při likvidaci ohně bylo nasazeno 1500 mužů. Pokud jsou ohně velké jsou nasazována letadla, kterým se říká pelikáni. Pelikáni mají uvnitř obrovské rezevoáry, které jsou schopné pojmout až 6000 litrů vody. Uvnitř rezevoárů je látka, která mění vodu na pěnu. Pěna hasí lépe, protože nestéká po uhlících tak rychle jako voda, hlavně ale uzavře přístup kyslíku. Aby se požár nešířil, jsou lesy regulovaně vypalovány. Když požár počne "sžírat" les a dojde k vypálenému místu, nemá dostatek paliva a končí svou pouť. Bohužel často mívají tyto živelné pohromy na svědomí lidé, když odhodí cigaretu či neuhasí řádně oheň.
Petr VágnerStudenti francouzského jazyka měli v tomto školním roce již po šesté možnost strávit několik dnů ve francouzských rodinách a vyzkoušet si tak říkajíc v terénu své školní znalosti a dovednosti.
Tradičně se naše výlety do Burgundska (kraj, v němž se nalézá naše družebné gymnázium) konají v podzimních dnech, což nám skýtá možnost obdivovat rozsáhlé zlátnoucí vinice tohoto kraje. Tentokrát nás naši hostitelé dokonce zavedli do družstevního "sklípku", kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o výrobě vína. Jednoznačně největší pozornost našich studentů však upoutala závěrečná degustace značkových vín.
Burgundsko není ovšem pouze víno. V Dijonu, hlavním městě regionu, se vyrábí světoznámá hořčice Amora. My jsme navštívili muzeum tohoto podniku.
Z historických pamětihodností je nutno zmínit gotickou katedrálu ve Vézelay a opatský klášter ve Fontenay.
Program našeho pobytu byl jako vždy pestrý a zajímavý, za což patří poděkování našim francouzským kolegům.
Vzhledem k tomu, že letos v dubnu uplynulo již deset let od navázání kontaktu z burgundským gymnáziem v Chalonu na řece Saone, uspořádali jsme v naší škole u příležitosti tohoto výročí besedu o Francii spojenou s výstavkou autentických exponátů. (Poděkování za aktivní účast patří studentkám 11. třídy - B. Čásové, L. Drhové, V. Kubíčkové a B. Petrášové) Jsme rádi, že jsme takto mohli přispět k prezentaci Francie v rámci projektu "1000 dnů pro Evropu". Mrzí nás pouze, že naši francouzští přátelé nemohli přijmout pozvání a zúčastnit se spolu s námi.
Irena TrestrováV rámci středoškolského programu zaměřeného na rozvoj Internetu na středních školách I*EARN se uskutečnil česko-slovensko-maďarský projekt nazvaný Mé město je tvé město. Akci organizovali studenti prvního ročníku českokrumlovského gymnázia, kteří se takového projektu účastnili sice poprvé, ale o to s větším zájmem a snahou ukázat přátelům z Maďarska a Slovenska co nejvíce zajímavostí.
Náplň třídenního pobytu spočívala v tom, že studenti zahraničních gymnázií měli možnost získat prostřednictvím Internetu co nejvíce informací o Českém Krumlově - a potom své znalosti uplatnit v testech a různých zkouškách.
Dočasným domovem studentů se stal internát gymnázia. Po procházce městem, při které si prohlédli městskou památkovou rezervaci i hrad s přilehlými zahradami, bylo hostům nabídnuto typicky české jídlo - vepřová pečeně s knedlíky a zelím. Nešetřili chválou na českou kuchyni, profesorům chutnalo české pivo.
V rámci projektu se také po městě rozběhly čtyřčlenné skupiny, složené z maďarského, slovenského a dvou českých studentů, s cílem plnit různé úkoly a při této příležitosti poznávat krásy Českého Krumlova. K nejzajímavějším úkolům patřilo naučit zejména maďarské kolegy písničku Já do lesa nepojedu. Všichni účastníci také měli možnost zasportovat si na stadiónu - nebo vyrazit na vlastní pěst do města.
Všichni účastníci hodnotili projekt jako velmi zdařilý - a čeští studenti se už těší na další setkání, tentokrát na Slovensku nebo v Maďarsku
Ondřej Mondek, I. ročníkStudenti českokrumlovského gymnázia se již tradičně s úspěchem zúčastňují přehlídek středoškolské odborné činnosti. Letošní školní kolo SOČ proběhlo na naší škole koncem března a k postupu do oblastního kola bylo vybráno celkem šest prací - dvě z oboru biologie (autorem obou prací je Daniel Růžek), další dvě z oboru historie (Aneta Valterová, Ondřej Šoka) a po jedné z oborů sociologie (Petr Jílek) a ekonomický zeměpis (Karel Černý).
O tom, že se studentům podařilo udržet, ne-li dokonce překonat vysokou látku nastavenou v předchozích ročnících svědčí fakt, že všechny uvedené práce skončily v oblastním kole na 1., resp. 2. místě a postoupily na celostátní přehlídku, která se konala 6. - 10. června 2000 v Rožnově nad Radhoštěm.
Všem zmíněným účastníkům děkujeme za vzornou reprezentaci školy a přejeme hodně úspěchů v dalším studiu i osobním životě.
Milan WohlgemuthVečer poezie? Vystupují studenti 10. třídy? Opravdu? A není to vtip? Že by se mezi teenagery našlo víc takových, co by se chtěli učit nazpaměť básničky místo toho, aby poslouchali metalovou nebo kdovíjakou hudbu, hráli počítačové hry nebo volejbal, šli na diskotéku nebo prostě na pivo?
Zítra nás čeká poslední školní den. Večer se vydařil, voní dokvétající lípy, z hospody u nádraží je slyšet kromě obvyklého pivního ruchu ještě komentář z televize - 1. program vysílá místo obvyklých večerních zpráv přímý přenos semifinále Eura 2000 Itálie - Nizozemí. V uličkách vnitřního města se už nemusíme prodírat davy tuzemských i cizokrajných turistů, na schodech u Kaplanky dokonce hraje jakési džezové trio.
Hudba nás vítá i v sále muzea, zní klavír a cinkají šálky s čajem. Dvě řady zaplnili vyučující, přišli se podívat i paní ředitelka a pan třídní, jsou tu samozřejmě spolužáci a rodiče. Další překvapení - i známí příznivci sportu dali tentokrát přednost poezii před kopanou, úplný zázrak! Čtu si program - účinkuje sedm chlapců a dvě dívky. Opět překvapení - že by zrovna v této třídě se sešlo tolik kluků zapálených pro poezii? Program začíná a nepřestávám se divit. Jak všichni dovedou krásně vyslovovat líbezné verše, pohybovat se přirozeně a nenuceně po jevišti a celém sále, není to žádná prkenná školská deklamace. Některé verše Reinera Kunzeho zazněly i v německém originále (prof. Václava Šnokhousová, která večer poezie se studenty připravila, vyučuje totiž v 10. třídě němčinu). K tomu živá hudba - klavír, kytary, flétna, nápaditá režie a rekvizity. Poslouchám úplně bez dechu a říkám si: Jak to ta Vendulka dokázala? Objevit v těch klucích takovouhle strunu? Vendulka je sice "ostřílený herec" (ne všichni možná vědí, že jejich rodinné divadlo každoročně připraví inscenaci pohádky pro děti v Křemži, ale i jinde), ale něco jiného je být členem kolektivu úplně něco jiného je vymyslet a připravit samostatný program.
Chci vyjádřit svůj velký obdiv všem účinkujícím - Antonínu Troupovi, Aleně Kodrasové, Květě Fránové, Martinu Rytířovi, Martinu Starému, Jiřímu Bláhovi, Štěpánu Smolenovi, Štěpánu Kelbichovi a Martinu Slavíkovi a hlavně kolegyni Vendulce Šnokhousové. Sine amore nihil, bez lásky není nic, bylo řečeno v jedné básni. Láska k poezii může prozářit i zamračené dny. Díky za krásný večer.
Jaroslava Aulická