PŘÍLOHY

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

    Tento školní rok byl v oblasti výpočetní techniky na naší škole ve znamení několika novinek. Některé byly v naší režii (ty dopadly vesměs dobře) a některé ovlivňovala vyšší moc. Z té první kategorie bych rád jmenoval opětovné zvýšení rychlosti přenosu dat našeho připojení k Internetu. Za zmínku rovněž stojí instalace nového ochranného softwarového systému v učebně výpočetní techniky. Jeho význam lze spatřit především v tom, že uchrání studenty-začátečníky od nechtěných zásahů do důležitých souborů (operační systém apod.). To s sebou přineslo vlnu nevole ze strany pokročilých studentů, kteří tím přestali mít možnost sobecky upravovat počítačové prostředí dle svých požadavků bez ohledu na to, že po nich může přijít pracovat také někdo jiný. Pevně věřím, že se s novým "hlídacím" programem smíří a přestanou hledat cestičky, jak opět za každou cenu zvítězit, a nebudou nás nutit použít další restriktivní opatření.
    Z druhé kategorie jistě stojí za zmínku akce "Indoš" (laskavý čtenář nechť si nemyslí, že se jedná o družební akce se školami v USA-"Indoš" je oficiální vtipná zkratka akce Internet do škol). Prozatímní výsledky - školení, semináře, listopadové ujištění "vítězné" firmy o tom, že do měsíce je situace na naší škole zmapovaná (dodnes nepřišel nikdo) a pak už jen s otevřenou náručí čekejme dodávku počítačů, sítí ….. . Další vývoj byl ve znamení vyplňování tabulek. A další vývoj - jsme ujišťováni, že jsme v pořadí a že se o nic nemusíme obávat. Bohužel jsme ujišťováni se stejnou vehemencí, jako jsme byli ujišťováni předtím o tom, že školy, které už nějaké počítače mají (rozuměj-zainvestovaly ze svého) nebudou na tuto skutečnost doplácet. A tak mi nezbývá než věřit, že z těch miliardových (ano miliardových) částek na nás snad také někdy něco připadne.

Z PRACÍ ŽÁKŮ DAREBÁKŮ ANEB CO PALACKÝ NETUŠIL

Než začnete číst
    Následující řádky jsou prakticky bez úprav (zejména co se týče pravopisu) vybrány z písemných prací studentů českokrumlovského gymnázia. Nevím, jestli se nad nimi nasmějete tak jako učitelé dějepisu, ale třeba Vás přimějí k tomu, abyste nahlédli do moudrých knih či vlastních poznámek a zjistili, jak to tehdy opravdu bylo.

Jaké byly výsledky revoluce 1848 v českých zemích?
Výrazné! Zanechalo to trvalé následky. Lidé byli jiní, v politice byl "bordel", zem byla mírně rozdrancovaná, ale ne tak, jako třeba po válce.

Vznik Rakouska-Uherska
Obě země byly tak trochu v politické a finanční krizi, a tak si řekly, že by bylo nejlepší se sjednotit, a tak to udělaly. Navíc obě měly problém s nepřáteli a probíhaly různé boje! Takhle byly spojeny a už si na ně nepřátelské státy tolik nedovolovaly! Nové uspořádání - snažili se obnovit absolutistickou vládu, v té době byl panovníkem František Josef I. Snažili se obnovit staré způsoby, ale moc to neuspělo, takže to nechali být.

Česká kultura
V hudbě začal vynikat Bedřich Smetana (Prodaná nevěsta, Holubička, Tábor, Čertova zeď a jiné).

    Byl to syn Marie Terezie. Byl vychován vojákem. Tato záliba mu zůstala po celý život. Byl na vojně a proto chtěl, aby armáda spadala jen pod něj a ne pod parlament, za který zastupoval. Stal se císařem. Vydržel na trůně nejdéle ze všech českých panovníků. Nastupoval do úřadu jako nejmladší "vládce" a odumrel jako nejstarší. Bylo mu úctyhodných 86 let, za které to zvládl opravdu hodně. Měl velkou autoritu, nebyl odpovědný parlamentu, mohl vydávat prozatímní zařízení. Za ženu si měl vzít císařovnu Alžbětu I., ale jemu se od začátku víc líbila její sestra, které lidé řikali princezna Sissy. SISSI měla za manžela Františka Josefa I. a sestru Helenu. Tu (Helenu) si chtěl nakonec vzít František Josef I., ale nevzal. Sissi byla známá bojovkyně! Přesto dělala rozdíly mezi chudými a bohatými. Lid jí měl ale velmi rád. Také byla velice, takže se líbila i dalším panovníkům. Ale nebyla zvyklá na blahobyt, ve kterém žil F. J. I. Byla tvz. sportovní typ - nejraději jezdila na koni a chodila na procházky. Při jedné takové vyjížďce byla zastřelena.

Revoluce 1848 ve Francii
Než byla zahájena francouzská revoluce, byly ve Francii značné neshody. Vládl tam tak ošklivý režim, že to jeho jméno ani psát nebudu. Panovník radši odstoupil, když mu obsadili zbrojnici.

Průběh revoluce 1848 v Německu
Kníže [vindiškrétz] byl dosazen na trůn místo toho panovníka před ním, protože ten panovník byl velmi krutý, nutil lidi pracovat na jeho polích, museli platit daně a ještě navíc se mu neurodily brambory, takže se mzdy snížily a ceny zvýšily tak zhruba o 50 %- 60 %. Lidem se to nelíbilo, a proto ho svrhli a na jeho místo dosadili [vindiškrétze]. (To taky nebyl výkvět dokonalosti.)

Sjednocení Itálie
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami ležela Itálie! Byla tak trochu rozdělena na víc částí! K jižní části patřila Sardinie a území Palatomu (nebo tak nějak). Sardinské království bylo nejbohatší a velice mocné. Severní itálie byla pod nadvládou Rakouska. O osvobození od této nadvlády se pokoušel Camillo Benso di Cavour. Ale jen tak lehce to nešlo… Zazvonil zvonec a pohádky je konec! :-)

Spojené státy americké před občanskou válkou a během ní
V té době lidé (rolníci) se účastnili v bojích. Nespokojenost ve státě ale také v bojích a zbraních. Na trůn nastoupil Mikuláš I. a i když nechtěl, musel udělat reformy. Rolníkům i lidem byly nově vyměřeny pozemky ale museli platit daně, nebo robotovat když je prodali.
Konfederace - Takové jakoby seskupení států. V seriálu Star Trek: Voyager se loď konfederace vydala do kvadrantu delta, kde byli borgové. Nakonec se vrátili do kvadrantu alfa, kde čekali ostatní lodě konfederace.
Sever proti Jihu. Podle této války je natočen film "Jih proti Severu", kde je velmi napínavá a dojemná zápletka. Já osobně jsem ho neviděl, ale několikrát ho dávali v televizi.

SEKUNDA V PRAZE

    Po absolvování exkurze v Praze vědí všichni studenti primy, jaký je rozdíl mezi exkurzí a výletem. Mnozí z nás hned na začátku pochopili, proč paní profesorka zdůrazňovala, abychom si vzali malá zavazadla. Řekla nám už ve škole, že nebudeme používat dopravní prostředky. Myslela to vážně.

    Jen co jsme vystoupili z vlaku, stačilo pár kroků a už jsme stáli na Václavském náměstí. Ještě že byli mezi námi tací, kteří dokázali pojmenovat kamenné světce stojící okolo Myslbekovy jezdecké sochy svatého Václava. Až pak jsme mohli jít dál. První zastávka byla ve Františkánské zahradě, kde jsme si vychutnávali zmrzlinu z blízké cukrárny (prý nejlepší v Praze) a snažili si představit rozvášněný dav kališníků valící se od kostela Panny Marie Sněžné k Novoměstské radnici. Naše další cesta vedla k Rašínovu nábřeží, odkud jsme jeli "kocábkou" do Tróji.

    Když jsme dojeli, svlažili jsme si nohy ve Vltavě a dostali jsme pracovní listy z biologie. Zaregistrovali jsme počet otázek (43) a bylo nám jasné, že se v příštích hodinách nudit nebudeme. Po přechodu lávky jsme si zkrátili cestu přes krásnou zahradu Trójského zámku, kde jsme si u kašny udělali společné "mokré foto". Pak už jsme konečně stanuli u brány zoologické zahrady. S pracovními listy v rukou (pani profesorka Šnokhousová je připravila až moc dobře) jsme se vydali za úmorným tříhodinovým hledáním všemožných i nemožných informací o zvířatech. Byli jsme u tučňáků, v Africkém domě, v pavilonu opic, prostě všude. Po třech hodinách byli všichni tak utahaní, že každá lavička byla spásou. Čekala nás ovšem ještě dlouhatánská cesta. Museli jsme projít Královskou oborou Stromovkou až k druhé Královské oboře Hvězda! Úspěšně jsme došli na vysokoškolské koleje a ubytovali se. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v blízkosti Bílé hory a letohrádku Hvězda, neodpustila nám paní profesorka večerní "bojovku".

Zkuste odhadnout, jaký význam má chování hrošíka liberijského na obrázku:
16. Pozorujte a popište chování plameňáků při získávání potravy:
17. Na čem závisí intenzita růžového zbarvení peří plameňáků?
18. Jak se želva obrovská dostala na Adalberské ostrovy?
19. Kde žije želva sloní?
20. Který ze tří poddruhů goril je nejvíce ohrožen?

    Zatímco první den byl ve znamení poznávání přírody, druhý den jsme si udělali výlet do historie.

Směr: 10.-14. století.
    Měli jsme štěstí. V blízkosti studentských kolejí se totiž nacházejí románské katakomby Břevnovského kláštera. V klášteře se nás ujal sympatický mladík. Přestože měl na sobě roztrhané šortky a upocené triko, byl to benediktin - bratr Martin. Vyprávěl nám velmi osobitým způsobem o vývoji řádu, o založení kláštera, jeho historii a současnosti. Provedl nás kostelem Svaté Markéty a vzácnou románskou kryptou. Nebyl náročný. Chtěl, abychom si zapamatovali jen dvě věci: datum 14. ledna 993, kdy byl klášter založen biskupem Vojtěchem, a když u obrazu Sv. Markéty popisoval její život, kladl nám na srdce, abychom si vždy stáli za svým, protože každý člověk je originál. Měli jsme málo času, a tak jsme bratrovi Martinovi poděkovali (nic jiného za svůj výklad nechtěl) a pokračovali dál v cestě na Pražský hrad.

    Na Hradě nás už čekal průvodce, se kterým jsme si prošli katedrálu Svatého Víta a Královský palác s Vladislavským sálem. Poznat vývoj Hradu není vůbec jednoduché. To jsme poznali, když jsme procházeli základy Spytihněvovy baziliky. Po prohlídce jsme ještě hodinu dohledávali informace do pracovních listů. Následovala vytoužená návštěva malostranského "mekáče" a krátký rozchod na Karlově mostě. Předposlední přepočítávání proběhlo u Parléřovy Staroměstské mostecké věže a pak už jen Klementinum, krátká zastávka u portrétu nám dobře známého Bohuslava Balbína, Staroměstské náměstí, Celetná, průchod pražskými pasážemi, konečně nádraží, znovu se přepočítat a to nejlepší nakonec - cesta vlakem zpět domů.

Vyhledejte a pojmenujte gotické stavby, ke kterým vedou šipečky v kroužku.
Názvy staveb: a) b) c) d)
A pro velký úspěch ještě jednou názvy stave, které tvořily dominantu hradu:
a) b) c)
Hrad kolem roku 1400

ÓDA NA SEXTU

    Nastává červen, měsíc bilancování úspěchů a neúspěchů uplynulého školního roku…. Tak nějak by mohl například začínat proslov ministra školství přednesený u příležitosti oslav konce školy (pokud by nějaký takový proslov či dokonce veřejné oslavy existovaly). Ovšem ne tak můj článek. Po usilovném bilancování jsem došla k závěru, že školní úspěchy sextánů jsou tak jako tak všeobecně známé, a zaměřila jsem se na naši mimoškolní aktivitu (neúspěchy nezmiňuji, neboť jsem si na žádný nevzpomněla - asi tedy neexistují). Sexta se totiž hemží hyperaktivními a nadanými jedinci, kteří by si zasloužili alespoň zmínku ve školní ročence.

    S pochvalou bych začala u našich třídních výjimek: Zbyňka Vrby a Jany Pavelcové. Výjimek proto, že v našem sportovně zaostalém společenstvu přímo září jejích výkony v tanečním sportu. Je to sotva pár týdnů, co tento pár vybojoval taneční skupinu B (ve standardním tanci). Pro nezasvěcené podotýkám, že lepší jsou už jen třídy A a M.

    Další dvojice, tentokrát housloví virtuózové Fany Lukáčová a Jakub Smeykal navštívili dvakrát v tomto školním roce s houslovým orchestrem ZUŠ spřátelené Slovinsko, kde si již získali dobré jméno (a nové kamarády).

    Oba výše jmenovaní, doplněni o Moniku Pfefrlovou a další hudebníky z kvarty a kvinty zaznamenali také nesporný úspěch ve folkové soutěží mladých muzikantů, v dětské Portě. Získali zvláštní cenu za písňové provedení.
    A opět jeden hudební počin: Dívčí komorní sbor pří ZUŠ získal jednu z cen Zdeňka Lukáše na festivalu pěveckých sborů. Ze studentek sexty tento sbor navštěvují Monika Pfefrlová a Katka Čechová.

    U sebechvály ještě zůstanu. I přes silnou konkurenci (asi pěti kytaristů) se mi podařilo vyhrát krajské kolo Národní kytarové soutěže.
    Jméno Heleny Peterkové se pravidelně objevuje na předních místech výsledkových listin konverzačních soutěží, a tak nikoho moc nepřekvapilo, že se Hele podařilo složit státní zkoušku z anglického jazyka.

    Mezí další úspěchy by se dala počítat například spoluúčast několika jedinců na soustředění druhého ročníku ve Francii, zvláště pak zdárný návrat a po něm následující ochota opět na čas zasednout do školních lavic. Totéž by se dalo říci i o podzimním výměnném pobytu v Norsku, při kterém měla řada studentů sexty možnost poznat norské reálie.

    Ovšem pomyslné zlaté ocenění za největší úspěch by si odnesla Jana Faltusová, která právě absolvovala školní rok v Pasově. Celá třída se těší, až s námi nová Faltina (nová=německy hovořící) bude příští rok pokračovat ve studiu.

    Svým způsobem měl svůj malý velký úspěch každý a jestli jsem snad přece nějaký opomněla, zavazuji se tímto k řádné rehabilitaci postižených (vydám brožovanou knihu se zkompletovanými úspěchy a s rozsáhlou omluvou).

    Závěrem jsem dlužná omluvu všem, kteří ke čtení tohoto článku zasedali v očekávání literárně kvalitního čtiva a místo toho nalezli jen snůšku "smradlavé" sebechvály a drzého sebeprosazování. To vše ale vychází z tvrdosti dnešního světa: Pochval se sám, protože to nikdo jiný za tebe neudělá. Děkuji za pochopení.

JAK SE MAJÍ SMRKY

    Sdružení pro ekologickou výchovu Tereza organizovalo v roce 2001 projekt, který připravila Katedra fyziologie rostlin Karlovy univerzity. Tohoto projektu jsme se zúčastnili i my - kvarta (ve školním roce 2001-2002) s třídní profesorkou Šárkou Adamcovou a Karlem Bohoňkem, našim učitelem biologie.

    Do lesa za smrky jsme se vydali v červenci a v září. Na těchto výpravách jsme měli za úkol zjistit, jaký je zdravotní stav smrkových porostů v okolí Českého Krumlova. Proto jsme měřili jejich výšku, průměr, % odlistění koruny, určovali jsme počet ročníků jehlic, typ větvení. To vše na 4 výzkumných plochách 30x30 metrů.

    Výsledky jsme potom poslali k vyhodnocení sdružení Tereza. Z dílčího zpracování vyplývá, že smrkové porosty v CHKO Blanský les patří k nejzdravějším z dvaceti sledovaných lokalit v ČR.

SVĚT SE NÁM OTEVÍRÁ - SNAŽÍME SE ČINIT TOTÉŽ

    Vážení čtenáři, jsem rád, že i já mohu vložit svůj střípek do pestrobarevné mozaiky nejrůznějších školních i mimoškolních aktivit. Jmenuji se Petr Zahradník a s potěšením jsem rozšířil řady vyučujících anglického jazyka na zdejším gymnázium, jehož jsem býval sám studentem.

    Z celé řady projektů, které jsme společně se studenty různých ročníků uskutečnili, bych se zmínil o čtyřech, které sám považuji za nejzajímavější a nepochybně i nejužitečnější z hlediska jazykového, mezipředmětového i lidského.

    Jednou z prvních aktivit se stal Projekt vytváření anglických křížovek. Jednalo se o úkol "šitý na míru" pečlivým a zapáleným studentům primy. Cílem bylo přispět do publikace kolegyně Tomanové z Obchodní akademie Pionýrská v Brně a pomoci tak vytvořit unikátní sbírku studentských prací využitelnou pro všechny úrovně znalosti slovní zásoby anglického jazyka. Musím říci, že se všichni zúčastnění zhostili svého úkolu velmi zodpovědně. Podle mých informací prochází publikace posledními úpravami před vydáním a distribucí na všechny participující školy.
    Nemohu nezmínit ani aktivity starších studentů. Kupříkladu studenti III. ročníku Ondřej Mondek a Pavel Kučera se velmi ochotně zhostili úkolu prezentovat svou školu v rámci projektu The Dream School Project pod hlavičkou myEUROPE Schools Community. Cílem tohoto projektu bylo představení školy v rámci regionu a uvažování nad ideální podobou školy snů. Studenti komunikovali on-line a nepochybně se dozvěděli mnoho zajímavostí o školách blízkých i vzdálených. Projevili vynikající znalost počítačové komunikace. Přínosem celého projektu je zjištění, že naše škola se může směle zařadit mezi nejmoderněji vybavené školy a má studenty, kteří si ve svých znalostech informačních technologií a anglického jazyka v ničem nezadají se svými evropskými vrstevníky.
    Naše škola se může ale také pyšnit účastí v rozsáhlejších aktivitách. Mezi ně patří i Comenius, který je podporován Evropskou unií - program Socrates. Jedná se o tříletou spolupráci několika evropských škol (mezi nimi i partnerská škola v norském Tvedestrandu). Cílem celého projektu je podnítit užší spolupráci v evropském měřítku, obohacení vyučovacích postupů či posílení významu mezipředmětové spolupráce a v neposlední řadě také možnost vycestování a výměnných pobytů pro studenty všech zúčastněných stran. Úkolem studentů bude zpracovávat úkoly související s životním prostředím, národním odkazem, kulturními rozdíly apod. ve spolupráci s vrstevníky v zúčastněných školách. V současnosti projekt úspěšně prochází schvalovacím procesem (bylo mu již požehnáno na národní úrovni) a zdá se, že jeho oficiální spuštění je na nejlepší cestě. Věřím, že tak získáme jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku "školských kuchyní" řady evropských národů.

    Zanechme ale na okamžik povídání o školních aktivitách… Je mi ctí, že mohu také pohovořit o mimoškolních činnostech. Budiž zářným příkladem iniciativa všech studentů III. ročníku, s nimiž se nám podařilo uspořádat dobročinnou sbírku Pomozte Afghánistánu. Jednalo se zejména o svršky, hračky a toaletní potřeby. Ke zdaru celé akce přispěla i spolupráce s Českým červeným křížem v Českém Krumlově. Díky důkladné informační kampani se podařilo zapojit i veřejnost a tak se v budově gymnázia brzy nashromáždilo nebývalé množství materiálu. Jsem moc rád, že se u dnešní mladé generace daří podněcovat humanitární cítění a soucit s lidmi, kteří trpí a potřebují naši pomoc, a těší mě, že je schopna uvědomovat si spoluodpovědnost za osud lidí žijících v bídě a neutěšených životních podmínkách.

    Myslím, že výše uvedené informace plně postačují pro získání představy o bohatosti aktivit našich studentů. Po srovnání s jinými evropskými školami podobného charakteru se nemohu ubránit lichotivému dojmu, že máme stále ještě velmi dobře fungující školský sytém, který je schopen svým "klientům" nabídnout velmi kvalitní úroveň vzdělávání.
    Děkuji a skládám svůj obdiv studentům a kolegům, kteří věří v sílu vědění a v mezilidské úctě a toleranci k chybám a názorům druhých spatřují inspiraci pro vlastní svobodnou lidskou existenci.

NAKOUKNUTÍ DO ŽIVOTA NORŮ

    Uplynulý školní rok můžeme označit jako orámovaný Norskem. Na podzim a na jaře se totiž opět propojovaly životy českokrumlovských a tvedestrandských studentů. Nejdříve se ke konci září vydal na cestu autobus s českokrumlovskou poznávací značkou a my jsme vyrazili jsme do norského městečka Tvedestrand. Na jihu Norska jsme se po namáhavé, skoro dvoudenní cestě, vylodili v úterý 18. září ráno. Trajekt jsme znovu vyměnili za náš autobus a celí zničení jsme se těšili na definitivní výstup u gymnázia v Tvedestrandu. Ten proběhl asi tak po hodině a půl a my jsme se ocitli před budovou partnerské školy. Byli jsme velmi překvapeni, když na prostoru před školou stáli snad všichni její studenti, ještě více nás ale zarazilo, když někteří z nich začali zpívat jednu z českých lidových písniček.Takový zájem o náš zájezd jsme opravdu nečekali, už v tento okamžik jsme začali poznávat, že hostitelé berou celý pobyt opravdu prestižně. Snažili se nám ukázat to nejzajímavější, co se v dané oblasti nachází. Nejdříve jsme ale byli postupně rozděleni ke svým partnerům, někdo se dostal do rodiny, jiný zase bydlel u některého z norských pedagogů. Poté již následovala prohlídka Tvedestrandu, opravdu malého a trochu zapadlého městečka. V dalších dnech jsme navštívili například Lyngor, vesnici na vodě, dále pak místo se starou a na obsluhu velmi namáhavou technologií zpracování železa, procházeli jsme se největším městem oblasti Arendalem a každý den jsme mohli zkoumat přírodní krásy, kterých v Norsku naleznete opravdu nespočet. Nejzajímavějším sportovní zážitkem byl pro všechny zřejmě golf. Vyzkoušeli jsme si totiž alespoň malinko sportovní odvětví, které již třeba nikdy hrát nebudeme, ale kdo ví…
    Zajímavá byla návštěva lyžařského muzea s následným promítáním filmu o tellemarkovém lyžování - nic naplat, Norové prostě žijí zimními sporty. Každodenní poznávání bylo proloženo pobytem v rodinách, s kterými jsme se mohli podívat i na jiná místa, než nám nabízel oficiální program, mohli jsme okouknout, jak se žije v dřevěných domech, jak se jezdí na klikatých silničkách a třeba i dopřát naší angličtině zdokonalení nebo ochutnat nějaké ty mořské potvory. Nutno podotknout, že jsme ještě ani pořádně nestačili přičichnout k norské kultuře a zvykům (často nechávají odemčené domy či rozsvícená světla) a již jsme se pomalu chystali na cestu zpět, domů. V sobotu 22. září proběhlo dopoledne rozloučení a my jsme se večer vydali z norského přístavu Kristiandsand trajektem směr Dánsko.
    Na tvedestrandském gymnáziu je již tradicí, že se každý rok, většinou v dubnu, vydává na cestu výprava, která má namířeno do České republiky. Norové již dlouho udržují v činnosti projekt sledování situace životního prostředí na Mostecku, a tak se opět vydali na tato místa za účelem zjištění současného stavu. V sobotu 27. dubna pak přejeli na jih a ubytovali se v Rožmberku. Během zbývajícího sobotního a pak i nedělního času si stačili prohlédnout některá zajímavá místa českokrumlovské oblasti. Jen tak namátkou - Vyšší Brod, Rožmberk a samozřejmě také Český Krumlov. Kontakt s českokrumlovskými studenty se odehrával nejvíce především v pondělí. Norští návštěvníci byli ráno seznámeni s nějakými fakty a především zajímavostmi o našem státě, městě i škole a po programu v tělocvičně s následným obědem se skupinky studentů odebraly do centra města, aby si naši norští kolegové nakoupili, pro ně levně, nějaké ty dárečky domů. V podvečer a večer promíchané společenstvo norských a českých studentů společně vychutnávalo, pro někoho tak přitahující atmosféru nočního života v Českém Krumlově. Další den musela norská výprava již Krumlovsko bohužel opustit a tudíž jsme se musili v pondělí pozdě večer s lidmi, které už asi nikdy neuvidíme (i když…), rozloučit. Norské putování mělo poté další zastávku v Praze a pak, co si výprava dostatečně prohlédla naše hlavní město, již spěchala přes Berlín domů.

    Kontakty s Norskem se tak ještě více upevnily, my jsme byli donuceni ke konverzaci v angličtině a především jsme si udělali aspoň malý obrázek o norském životě a vypadá to, že se obě strany již těší na další návštěvu či jinou vzájemnou spolupráci v rámci školních projektů.

PŘEKLADATELSKÁ SOUTĚŽ VE ŠPANĚLŠTINĚ - 2001/02

    Pro překladatelskou soutěž byly vybrány především texty publikované na internetových stránkách Instituto Cervantes. Jsou to povídky současných autorů, přístupné svým jazykovým ztvárněním studentům španělštiny. Jsou určeny jak pro začátečníky, tak pro pokročilejší studenty.

    V nejmladší kategorii předložila bezchybný překlad prózy Jana Jakešová ze sexty. Ve střední kategorii zvítězila Lenka Lacinová z 12. třídy. Nejvíce překladů se objevilo u nejobtížnějšího textu pro nejstarší kategorii, kde se opětovně zúčastnili studenti maturitních ročníků. O svých výborných znalostech španělštiny přesvědčil František Trapl z 13. třídy, další velmi dobré překlady patří Martinu Hoššovi ze IV. ročníku, Marii Beranové z 13. třídy a Blance Altové z 13. třídy.
    Novinkou bylo zařazení básně. Na překlad poezie si trouflo méně studentů, přesto někteří zkusili překlad jak prózy, tak i poezie. I v kategorii poezie zvítězil František Trapl z 13. třídy před Janou Jakešovou (sexta) a Evou Faturovou (IV.).
    Přečtěte si jejich překlady.

MÉ "FRANCOUZSKÉ" SOUTĚŽE

    Jako poměrně úspěšný student francouzštiny jsem se zúčastnil školního a zároveň (kvůli nízkému počtu studentů francouzského jazyka v českokrumlovském okrese okresního kola) konverzační soutěže ve francouzštině. Ze dvou účastníků přihlášených v mé kategorii jsem skončil první, a tak jsem postoupil do kola krajského.

    Tam už v mé kategorii soutěžili tři účastníci. Překonal jsem své dva soupeře, což mě velice překvapilo. Dostal jsem se do ústředního kola, které se konalo v Praze 17. dubna. Moc jsem se tam netěšil, protože všechny podobné soutěže jsou zdlouhavé a nudné.

    Nakonec to ale docela dobře dopadlo - prokonverzoval jsem se k druhému místu, které jsem pak oslavil s mými novými kamarády (rovněž účastníky soutěže). Kdyby se mě někdo zeptal, co jsem tím vším získal, odpověděl bych mu: krásné knížky, nákupní poukázky, dvoutýdenní pobyt ve Francii, nové kamarády a hlavně cennou zkušenost. A proto bych všem studentům radil: "Účastněte se olympiád a soutěží v oboru, který vás zajímá."

DO YOU SPEAK ENGLISH?

    I v letošním roce proběhla soutěž v anglické konverzaci. Školního kola se zúčastnilo 32 žáků. Do okresního kola, které pořádala naše škola, postoupili L. Skříčilová, M. Filipová, Š. Kelbich, M. Špolc, P. Hála a P. Florián. Miroslav Špolc a Pavel Florián zvítězili v okresním kole soutěže. Pavel Florián pokračoval dále a postoupil až do ústředního kola, které proběhlo 24. dubna 2002 v Praze. Zdá se, že Michaela Vejvodová našla svého nástupce.

    Pavel Florián o soutěži říká: "V letošním školním roce se mi podařilo probojovat do ústředního kola konverzační soutěže v angličtině. Je to jistě veliký úspěch. Já jsem rád, že se mi to povedlo, protože tak daleko jsem se ještě nedostal, ale nějak si to neuvědomuji, nebo mi to tak nepřipadá. Okresní kolo bylo totiž těžší než krajské ani na jedné ze soutěží nebyla podle mého názoru veliká konkurence. Dostal jsem se do národního kola, ale určitě by se našla spousta studentů, kteří umějí anglicky lépe než já, jenže se nepřihlásili. Nezdá se mi to ani nějak výjimečné, protože se poměrně často účastním různých vědomostních soutěží, ale mám z toho i tak radost. Při konverzaci je nutné nebát se hovořit, a také záleží na štěstí. Například na tom, jaké téma si člověk vylosuje, nebo na tom, jaká se sejde konkurence a na tom, jací lidé se objeví v porotě. Myslím si, že štěstí jsem měl opravdu hodně. V okresním kole, které jsem vyhrál těsně, bylo uspět těžší než v krajském. To je asi hlavní důvod, proč jsem se dostal do ústředního kola. Tam už to bylo jiné. Člověk se setká s lidmi, kteří umějí anglicky skvěle a věnují se jí mnohem víc, než třeba já. Proto byli také lepší."

    Děkujeme všem žákům za účast a vítězům blahopřejeme.

    V tomto školním roce maturovalo 36 žáků z angličtiny. Výsledky, kterých žáci dosáhli, v průměru odpovídaly jejich průběžnému hodnocení. Nejlepšími maturanty byli M. Pupakisová, J. Kolář, T. Jenerálová a B. Čásová.

FRANCIE

    10.5.2002 nastal Den D. Téměř celý II. ročník (a pár lidiček z jiných ročníků) se v čele s panem učitelem Bohoňkem a paní učitelkou Kočanovou shromáždil u luxusního autobusu Scania připraven vyrazit. Naším cílem byla Francie, konkrétně Provence a Cote d´Azur. Program, dopravu a ubytování nám zajistila CK Prácheň. Po nočním přejezdu Rakouska a Itálie jsme konečně uzřeli moře. Ještě v Itálii jsme poctili svou návštěvou známé italské letovisko San Remo. Podél pobřeží jsme pokračovali dále do Francie. Díky dostatku času jsme ještě prolezli skalní vesničku Eze. A pak už hurá do Antibes, místa našeho ubytování. Kemp nás příjemně překvapil, stejně jako velikost a vybavení karavanů.
    V neděli jsme se podívali do Monaka. Veřejným výtahem jsme se dostali do centra a prohlédli si hrobku knížecího rodu Grimaldiů, slavné kasino, dráhu Velké ceny a hlavně Oceánografické muzeum s více než 70 000 mořských akvárií. V pondělí nás čekal nejnáročnější den - túra dnem Verdonského kaňonu. Nejprve jsme se pokochali pohledem shora, zastavili u jezera St. Croix a pak vyrazili po asi dvacetikilometrové Martelově stezce. Nemá cenu popisovat krásu Grand Canyonu (jak je přezdíván pro svou podobnost se slavným americkým jmenovcem), ani jeho až 700m vysoké stěny, protože kdo neviděl, neuvěří. V závěru nás čekal průchod 200 a 700 metrů dlouhými tunely. Za výkon v kaňonu jsme si vysloužili volný den s dopolední odpočinkovou procházkou ve staré části Antibes. Ve středu jsme nadšeně fotili slavnou četnickou stanici v St.Tropez, projeli se na lodičkách "francouzskými Benátkami" Port Grimaud a navštívili katedrálu ve Frejus. Čtvrteční den znamenal prohlídku Arles s překrásnou římskou arénou a domem Vincenta Van Gogha. Pak jsme projeli NP Camargue, hnízdištěm plameňáků a domovem bílých koní a divokých býků. Další den jsme se v kosmetičce Fragonard dozvěděli vše o výrobě parfémů a prošli se ve festivalovém Cannes. V sobotu jsme velmi smutni zabalili. Snad nikomu z nás se nechtělo domů. Rozloučili jsme se s Francií prohlídkou městeček St. Paul a Biot a pak už zamířili zpět.

    Náš dík patří stále usměvavým řidičům, průvodkyni cestovní kanceláře Prácheň, panu učiteli Bohoňkovi a paní učitelce Kočanové.

OPĚT "CHEMICKÝ" VÍTĚZ

    Ráda zmiňuji další úspěch našich účastníků oblastního kola chemické olympiády. Petr Kovaříček, loňský vítěz oblastního kola chemické olympiády kategorie D, letos postoupil do kategorie C. Pečlivě a zodpovědně zpracoval úlohy teoretické části olympiády a samostatně vyřešil praktickou část školního kola. Velmi dobře uspěl i v písemném testu, a tak teoreticky vybaven odjel 18. dubna 2002 do Českých Budějovic obhajovat své prvenství z loňského roku. Opět dokázal, že se v chemii dobře orientuje a v chemickém klání porazil své kolegy z gymnázií a odborných středních škol s chemickým zaměřením z celých jižních Čech a obsadil 1. místo.

    V kategorii B naši školu reprezentovala Petra Mikšátková a stala se ve velké konkurenci středních škol jihočeského regionu úspěšnou řešitelkou.

    Chemické olympiády se každoročně zúčastňuje jen málo studentů, protože zpracování teoretických i praktických úkolů je časově velmi náročné. O to více děkuji Petru Kovaříčkovi a Petře Mikšátkové za reprezentaci školy a k úspěchu jim oběma ještě jednou blahopřeji.

ŠUMAVSKÉ POVÍDKY II.

    Studenti českokrumlovského gymnázia připravili prezentaci knihy Šumavské povídky II, která proběhla v knihkupectví Expedice dne 22. října 2001. Kniha je sestavena z textů německých autorů vychá-zejících původně v časopise Der Böhmerwald na počátku 20. století. Studentky 13. třídy tyto povídky přeložily a sestavily z nich už druhý soubor poutavých příběhů. Součástí prezentace byla i dramatizace jedné z povídek Houslista Felix (Geiger Felix), kterou sehráli studenti z kvarty a 13. třídy. V hlavních rolích se představili: Petr Mašek, Kateřina Gažáková, Tereza Lukešová, Bára Novotná, František Vrobel, Miroslav Hruška. Hudební doprovod zajistily Anna Skalická a Maruška Beranová.

HUDEBNÍ VÝCHOVA TROCHU JINAK

    "Bylo by to krásný bejt bleskem nebo bouří, bejt vodou nebo trávou, bejt větrem, co vál …" To jsou slova snad nejoblíbenější písničky při hodinách hudební výchovy na naší škole. Ve volné kategorii v okresním kole soutěže Jihočeský zvonek si s ní Lucie Traplová, Olga Trestrová, Petra Slavková a Lenka Sárová vyzpívaly 1. místo. Jak by také ne! Zpívaly s intonační jistotou a zpívaly srdcem. Na Dětské portě pak, po-síleny o Tomáše Kočana a Mirku Grabcovou, roztleskaly mnoho diváků.
    Napětí v sále zesílilo, když na jevišti zazněla lidová píseň "Mezi horami" v podání Moniky Pfefrlové a Martiny Hudečkové za doprovodu skvělého kytaristy Zbyňka Vrby, houslisty Jakuba Smeykala a líbeznými tóny flétny Anny Skalické. Svým soustředěným výkonem učarovali i porotě, která jejich navýsost muzikální projev ocenila zvláštní cenou.

    A všichni, opravdu všichni, kteří každé úterní odpoledne trávíme v hudebně, jsme si v červnu zamuzicírovali v krásném prostředí R-galerie v Dlouhé ulici. Vedle lidových písní a spirituálu zazněla i cikánská píseň či renesanční anonym. Tóny kytary, houslí a flétny se v akusticky krásném prostoru doslova vznášely a slova poslední písničky " … bejt větrem, co vál" k nám přinesla vůni blížících se prázdnin.

OHLÉDNUTÍ

    Na gymnázium jsem se vyloženě těšila. Nová třída, noví lidé, nové prostředí - pro někoho strašák, pro mě vítaná příležitost. Hned na začátku jsem se mezi spolužáky zapsala jako mimořádně ukecaný člověk, což se mi později vymstilo při volbě starosty třídy. Ne že bych nebyla potěšena, ale při představě, že budu zastupovat celou třídu ...
    Na úvod nás čekalo jedno překvapení a jedno mírné zklamání. Překvapením byl náš "chvilkový spolužák" Martin, který nás asi po měsíční absenci opustil (nutno podotknout, že byl od nás podstatně starší, a proto se možná mezi námi necítil, i když - měl prý i jiné problémy) a zklamání přišlo v podobě neuskutečněného "seznamovacího soustředění", či jak se tomu říká. (Slyšela jsem, že je to běžné a že jezdí asi každá třída, tudíž mě mrzelo, že zrovna nám se vyhnulo. I když - asi jsme nebyli jediní.)
    Začali jsme se pomalu sžívat s místním prostředím (už se nestávalo tak často, abychom si do domnělé učebny fyziky vyšlápli do 5.patra, kde jsme zjistili, že schody dál NEVEDOU, ale zastavili jsme třeba už ve 4.), lidmi a učením a najednou bylo před Vánocemi a s nimi přišla vánoční PÁRTY. Nevím, jak jinde, ale pro naši třídu bylo vymýšlení programu velmi tvrdým oříškem. Nakonec jsme se, téměř nepřipraveny, "proskočily" po pódiu jako "reprezentantky třídy" a s námi Fátý. No prostě průšvih, i když Fátýho taneční kreace měly úspěch.
    Ostuda byla přes svátky zapomenuta, my jsme prodělali infarktové období předpololetního zkoušení a pak už konečně přišlo vysvědčení... Načež nás, bohužel, opustil další tvor - Helča. Krátce nato jsme absolvovali úžasný týdenní lyžařský výcvik, kde jsme se, aspoň podle mě, dali jako třída víc dohromady a mimo to se naučili lyžovat či zdokonalili své umění a užili si i kopec legrace.
    Čas letí a už se opět blíží další školní akce - výlet. Z plánovaného báječného pobytu na Moravě nás čeká zajisté neméně báječný pobyt na Lipně. Ono nezáleží ani tolik na tom, kam se jede, ale s kým. Podle toho, co jsem slyšela o panu učiteli Kneiflovi a co vím o paní učitelce Tomeškové, to bude asi namáhavé, ale o to bohatší na zážitky. A ty budou!

MÍT TU ZDRAVOU DRZOST

    Možná, že jste se osobně zúčastnili nebo se alespoň doslechli o skvělém večeru poezie Pozvání na šálek jasmínového čaje básní Jana Skácela a Reinera Kunzeho (viz výroční zpráva GČK 1999/2000). Od té doby jsme my, dramatické talenty, absolvovali jedenáctou třídu a poté, co jsme se šťastně sešli ve dvanácté, přišla příčina a vedení našich dramatických počinů, paní profesorka Šnokhousová, s troufalým, námi ale přivítaným návrhem, zúčastnit se s naším večerem poezie libereckého Ještědivadla - přehlídky klubových pořadů studentů gymnázií. Počáteční nadšení klesalo, ale úměrně našemu přemýšlení nad přihláškou. Útěchou nám bylo, že by nás přece nakonec závazně nepozvali, když shlédli námi zaslaný videozáznam představení.
    Žádné dlouhé nacvičování a zkoušení předem se nekonalo, poté, co jsme si představení dvakrát bez větších zádrhelů přehráli a usoudili, že lepší to už nebude, jsme se směle vydali na cestu do Liberce. Někdo musí být nejhorší a vůbec nám nebude vadit, až nás tam kritici roznesou na kopytech. V Praze jsme se shledali s Martinem, který zajišťoval virtuózní hru na klavír a stihl se za ty dva roky odstěhovat do Olomouce, a s Květou, přijedší z Plzně, kde studuje učitelství.
    Do Liberce jsme přijeli vymrzlí a utrmácení. Ubytovali jsme se v malířské dílně tamního DDM a poté, co jsme se všichni poprali o to, kdo bude mít tu čest spát vedle paní profesorky, (vyhrál její manžel, protože je největší a nejsilnější), jsme už ve shodě zamířili na úvodní přednášku obávaného kritika pana Ryjáčka (jak výstižné příjmení!) a jeho přítele divadelníka. Oba dva na nás pouštěli hromy blesky, porota je prý nemilosrdná a nebere si žádné servítky a jestli nás prý její hodnocení urazí, tak je to všem fuk. Mluvili dlouho. Po skončení jsme chvilku zkoušeli na pódiu problematické pasáže, ale protože jsem byla už unavená, přestali jsme a já jsem šla spát a ostatní někam pryč, a když přišli, tak se smáli a vzbudili mě.
    Kdybychom věděli, co nás čeká, smích by každého přešel. Měli jsme vystupovat ve strategicky nevýhodný čas těsně před obědem. V programu udělali tvůrci z paní profesorky Mirku Novotnou, což nás docela pobavilo a pořadatele nepotěšilo. Byli jsme už tak ztrémovaní, že jsme se ani nemohli srdečně zasmát. Výkony souborů okolo se nám zdály vynikající, propracované a vůbec o třídu lepší než naše.
    Přišla naše chvíle. Vzkřísili jsme Štěpána, který ležel na zemi polomrtvý zoufalstvím, do čeho se to zase nechal uvrtat a …pustili jsme se do toho. Sebekriticky musíme uznat, že zrovna tohle představení bylo ještě slabší než každá zkouška před tím. Během oběda jsme se jakžtakž vzpamatovali a shlédli tři zbývající představení, třeba vynikající Orbis Lusus na motivy díla J. A. Komenského, které nakonec bylo uznáno celkově nejlepším.
    Po večerním rautíku, kde vegetariáni baštili suchou veku a my ostatní veku se šunkovým salátem, přišlo to nejdůležitější - vystoupení poroty. Proč jsme sem lezli, my to věděli, že budeme nejhorší, okolo nás samé divadelní typy, rození herci, bude ostuda…a ještě jednou ostuda…Porota byla opravdu nemilosrdná. Kritizovala prostě všechno, těch pět pánů nenechalo na nikom nit suchou, ať už to byly kostýmy, kulisy, výraznost projevu, pohyby…
    "A teď tedy k vystoupení Gymnázia Český Krumlov," povídá pan Ryjáček a my mu visíme na rtech. "Všichni tady chtě nechtě musíme obdivovat tu drzost, s jakou se tento soubor vůbec odváží vylézt na jeviště a něco předvádět." Měli výhrady k hudebnímu doprovodu i k výběru básní, prý jsme kuňkali, zkritizovali náš postoj k poezii vůbec a nakonec politovali Skácela i Kunzeho (to pan recitátor Rubáš). Opravdu to byl úžasný zážitek, bez ironie. Po obdobném ztrhání ostatních pořadů se nás snažili pořadatelé potěšit alespoň spoustou dortů. Pocuchané nervy potřebovaly spravit, a tak jsme dlabali. Protože jsme byli příliš rozčilení na to, jít spát, zašli jsme do jedné hospůdky, kde jsme se na nad zlatavým mokem (čaj) konečně pustili do Ryjáčka. Slyšet nás porota, zbledla by závistí nad našimi kritickými schopnostmi.
    Po spíše symbolickém spánku jsme vstávali ze všech divadelních nadšenců nadšeně první. Sbalili jsme spacáky, poděkovali si vzájemně za ochotu i odvahu přijet a vůbec za to, že jsme, a po snídani vyrazili na dalekou cestu domů.
    Tahle zkušenost byla víc než výborná, vzpomínáme na ni pořád a nikdy nezapomeneme. A tak my všichni "skácelovci" děkujeme paní profesorce Šnokhousové za to, že nás k této akci navedla i dovedla, jejímu manželovi za morální podporu a legraci a takhle jmenovitě bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale to by neúměrně prodloužilo tento už nyní obsáhlý článek.

"NAŠTĚSTÍ ŽÁDNÝ PODVÝŽIVY"

    I v letošním školním roce se uskutečnil seriál turnajů středoškolských her ve volejbalu. Naše děvčata hladce vyhrála okresní kolo a i to krajské zvládla bez většího zaváhání. Novinkou tohoto ročníku SŠH byla kvalifikace do finálového turnaje, a to v důsledku nového územního uspořádání ČR. Naše "západní" skupina se odehrávala - zeměpisci držte se - v Kostelci nad Orlicí.

    Na tento západ jsme vyrazili se sedmi hráčkami 12. 12. 01 odpoledne a ke Kostelci jsme se přiblížili po několika hodinách deště, sněhu, ledu, vichru, tmy a jiných nervů. Pár set metrů před penzionem, kde jsme měli složit svá cestou pokroucená těla, jsme se "trochu" probrali. Naše dodávka se totiž stala v zatáčce na ledové cestě neovladatelnou a zahučela mezi stromy, minula betonový můstek, naštěstí i jeho zábradlí a jako zázrakem se sama zastavila nad 2m hlubokým příkopem. Opatrně jsme všechny vystoupily, aby se náš mikrobus nesesunul níže. Zabraly jsme - jednou, dvakrát,...a pomalinku jsme to těžké auto i s panem šoférem posouvaly až na cestu. Do toho "Brko" proneslo historickou větu: "Ještě, že nejsme žádný podvyživený gymnastky, ale pořádný volejbalistky". Takže jsme dobře dojeli a druhý den nás čekala ona kvalifikace.
    Turnaj to byl jako řemen. Dostala se na něj opravdu ta nejlepší družstva. Nymburk, Jablonec n. N., Chomutov, Praha, Plzeň, Náchod, Sokolov. Nepodařilo se sem např. postoupit ani loňským finalistům ze SG Přípotoční v Praze. Ve skupině jsme tedy měli co dělat, ale postupně se nám podařilo všechny soupeřky porazit. Tento turnaj nás stál mnoho sil fyzických i duševních, školu i dost peněz (Asociace školních sportovních klubů nehradila ani cestu ani nocleh - ten ani nezajistila), ale přesto jsme se již všichni těšili na finále
    Finále letos pořádalo Uherské Hradiště 10.-13.1.02. Také co by kamenem...A navíc v termínu, kdy Volejbalový svaz pořádal povinný turnaj tzv. krajských výběrů v Přerově. Takže jsme opět nebyli kompletní. Některé hráčky za námi dojely až po napsání různých písemek, jiné odjely do Přerova a byla to zkrátka střídavě velká i malá rošáda, ale protože nejsme žádný podvýživy, ale pořádný..., pustily se dívky do bojů velmi statečně.
    Přesto, že jsme loňským vítězem SŠH, nepochopitelně jsme nebyly do žádné skupiny nasazeny, ale při losování do skupiny B k družstvům z Olomouce, Plzně a N. Jičína. Postupně naše bojovné dívky porazily všechna družstva z obřích volejbalových farem (2:1, 2:0, 2:0) a postoupily do semifinále, kde se střetly s Třebíčí (0:2). Zápasy ze skupiny i ze semifinále sebraly děvčatům mnoho sil a do utkání o 3. místo jich moc nezbylo. Přesto, že toto utkání - opět s Olomoucí - skončilo 0:2, bylo velmi vyrovnané, přilákalo ke kurtu většinu diváků v hale a bylo považováno za pravé finále.
    Turnaj i program mimo hrací dobu byl perfektně zorganizovaný, v krásném prostředí, proběhl v pěkné sportovní atmosféře a přesto, že se někomu může zdát 4. místo v republice neúspěch, my, co jsme celou anabázi absolvovali, to cítíme jako velký úspěch a velkou výzvu do dalšího ročníku. A pokud nám nic nebude bránit, jsme odhodlány pokusit se vyhrát, vždyť nejsme žádný podvýživy, ...

DEN ZEMĚ PODRUHÉ

    Jak jistě všichni víte, dne 22.4. 2002 proběhly přijímací zkoušky na střední školy. Nás ale bude zajímat něco jiného, a to poučné hry, které uspořádali žáci osmé a deváté třídy Gymnázia Český Krumlov pod vedením paní učitelky Šnokhousové a vedoucí organizace Šípek paní Šímové v Městském parku přibližně od 9:30 do 12:30 hod. Soutěžící byli z prvních stupňů ZŠ okresu Český Krumlov. Programu se zúčastnilo celkem 572 dětí z 27 škol.
    K vidění byla stanoviště zabývající se koloběhem vody, pohybem živočichů, tříděním odpadu, opylováním květin, potravním řetězcem, přiřazováním šišek k větvičkám stromů či poznávání keřů a stromů podle listů, jehliček a plodů …Jejich znalosti vyzkoušel vědomostní kvíz a paměť zas na oplátku kimovka.
    Před každou soutěží byly děti poučeny o tématice stanoviště a pravidlech hry. Nejvíce se dětem líbila stanoviště, kde bylo jejich úkolem pořádně se při pohybu vyřádit.
    Organizátoři i soutěžící byli s průběhem akce spokojeni, i když na stranách poražených bylo občas možné spatřit smutné tváře. Přestože den byl velice vyčerpávající a mnohé udržela na nohou už jen vidina talíře s jídlem a pohodlného křesla u televize, na pondělní dopoledne vzpomínáme všichni s úsměvem a těšíme se, že si snad budeme moci to celé napřesrok zopakovat.

    Fotodokumentace z akce:

FRISBEE - NOVÝ SPORT

    V poslední době se ve společnosti objevuje stále více nových sportovních odvětví a disciplin. Jedním z nich je i FRISBEE - sportovní, které jako náčiní využívá umělohmotný disk. Z prostého házení a chytání disku se postupně od šedesátých let začaly vyvíjet nové sporty a discipliny.
    Do Evropy se frisbee dostalo z USA v sedmdesátých letech a v roce 1993 byla založena ČAF - Česká asociace frisbee. Soutěže, kde je náčiním létající disk, můžeme rozdělit na hry původní a aplikované. Mezi hry aplikované zařazujeme všechny sportovní hry, kde klasické sportovní náčiní nahrazuje disk. Jsou to například disk golf, házená s diskem nebo disk softball. Drobnými úpravami pravidel lze hru realizovat i s létajícím talířem.
    Původní hry jsou kolektivní a nepoužívají služeb rozhodčího. Zodpovědnost za dodržování pravidel, slušné chování vůči soupeřům i dodržování základních principů četnosti je na samotných hráčích a ve frisbee tuto specifiku nazývají "SPIRIT OF THE GAME". Soupeři na hřiště jako přátelé přicházejí, ale také jako přátelé odcházejí. Tento sport zvyšuje fyzickou zdatnost, učí úctě k soupeři, umění přiznat vlastní chybu, zaplňuje volný čas.
    Jako doplněk a zpestření výuky jsme v letošním roce začali s nácvikem FRISBEE při hodinách školní TV.

SPORTOVNÍ SOUTĚŽE A OLYMPIÁDY

    I v letošním roce se naši studenti a studentky účastnili mnoha sportovních soutěží. Ve velké konkurenci základních a středních škol dosáhli celé řady sportovních úspěchů.

    Výsledky:

CORNY - STŘEDOŠKOLSKÝ ATLETICKÝ POHÁR

    Hned v září se konala první velká sportovní akce - okresní kolo CORNY poháru středoškolské mládeže v atletice. Naše škola se stala jejím hlavním organizátorem.

    Poháru se účastnily tyto školy: G Č. Krumlov, SZdrŠ a SOU Č. Krumlov, OA A G Kaplice, SOU Kaplice a ISŠ a SOU Velešín.

    Soutěžila družstva chlapců a družstva dívek v běžeckých i technických disciplínách. Naši atleti si vedli nejlépe, v obou kategoriích obsadili 1. místo. Tímto si vybojovali účast v krajském kole, které se uskutečnilo 10. října v Nové Včelnici. Zde ve velké konkurenci se družstvo chlapců umístilo na pěkném 7. místě (družstvo dívek se krajského kola nezúčastnilo).

    Na závěr bych chtěl poděkovat jednak našim atletům za výbornou reprezentaci školy a zároveň všem, kteří se podíleli na organizaci této soutěže.

NÁVŠTĚVA NA AKADEMICKÉ PŮDĚ

    Předem chci čtenáře upozornit, že se nejedná o článek pojednávající o návštěvě půdních prostor, či o půdních vestavbách. Popisuje návštěvu fyzikálního semináře 12. třídy a třetího ročníku na Academy of Sciences of the Czech Republic (Akademii věd České Republiky), přesněji v J. Heyrovský Institute (Institut Jaroslava Heyrovského) a také v Institute of Plasma Physics (Institut plasmové fyziky).

    Celá exkurze započala v pátek 7.6.2002 v 5:20 hod SEČ (GMT +01:00) v Českém Krumlově, kde v tento čas odjížděl z autobusového nádraží autobus směřující ku Praze. Asi po třech hodinách strávených povětšinou spánkem jsme dorazili do našeho hlavního města. Následoval asi třičtvrtěhodinový přesun nejdříve metrem a poté i tramvají na akademii věd do Kobylis.
    Po příchodu do Institutu J. Heyrovského (dále jen institut), jsme zjistili, že máme ještě jistou časovou rezervu, a protože většině z nás již vyhládlo, vzali jsme útokem akademický bufet. Někteří zvolili chlazené výrobky typu vlašský salát, avšak ti chytřejší a zkušenější zvolili kuchyni teplou a objednali si výbornou sekanou, která mi moc chutnala. Po chvíli se nás ujal docent Jungwirth, zavedl nás do jakéhosi konferenčního sálu, kde již čekali další dva vědci. První z nich měl pro nás připravenu přednášku o lidské DNA a jejím zkoumání a objevování. Musím přiznat, že přednáška byla velice zdařilá, velice srozumitelná a to také díky tomu, že byla vhodně doplněna obrázky, grafy a animacemi promítanými z počítače projektorem na plátno. Taktéž druhá přednáška byla velice pěkně zpracována a nijak nás nenudila. Opět byla doplněna velice zdařilými animacemi a pojednávala o nanotechnologiích, dnes tak známém oboru vědy. Třetí přenáška byla také zajímavá, ale všichni jsme se poté shodli na tom, že jsme asi tak polovině věcí nerozuměli, nebyla to však chyba přednášejícího, kterým byl mladý vědec, patrně ještě student, nýbrž naší absolutní neznalostí věci. Tato přednáška pojednávala o katalyzátorech a jejich vlastnostech. Je třeba dodat, že všichni tito vědci nezkoumají reálně, nýbrž na matematických modelech. Dále jsme navštívili německého vědce Martina Hofa, který zkoumá DNA po stránce farmaceutické a její využití při boji s rakovinou. Problém je v tom, že se molekula DNA musí stlačit do co nejmenšího objemu aby mohla být dopravena do blízkosti napadených buněk, a právě to je předmětem zkoumání onoho vědce. Jeho angličtině s německým přízvukem jsme porozuměli lépe než češtině. Následovala krátká 3D projekce, při které jsme postupně všichni za pomoci speciálních 3D brýlí viděli šroubovici lidské DNA vystupovat z monitoru do volného prostoru, někteří dokonce podlehli nutkání pokusit se chytit onen model před monitorem, avšak bez úspěchu.
    Následovala návštěva na laserovém pracovišti, kde jsme byli seznámeni s principy laseru a pokusy s ním vykonávanými.
    A poté již nás čekala asi nejzajímavější část exkurze, návštěva pracoviště TOKAMAKu CASTOR1. Tokamak je slovo ruského původu a znamená TOroidalnaja KAmera s MAgnitnymi Kaťuškami. Jedná se o kruhový tubus, v němž se za pomoci silného magnetického pole vytváří plazma. Tento stroj, umístěný v Praze, je nejstarší pracující na světě a je stále plně funkční. Byl nám rozsáhle vyložen princip celého zařízení a možnosti, které vykonávaný výzkum skýtá. Zajímavostí je, že nejvetší místností v budově není místnost samotného TOKAMAKu, ale místnost, v níž jsou uloženy kondenzátory, do kterých se ukládá 1MJ energie, který je nutný pro jeden tzv. "výstřel" do TOKAMAKu a tento výstřel poté trvá 50 milisekund, což jak vidíme, není mnoho, a právě v takto krátké době vědci jev zkoumají. Není to zkrátka lehká práce. Ale i přesto nás na všech pracovištích lákali mezi sebe, abychom k nim přišli pracovat.

    Toto byla poslední část naší exkurze a poté již následoval přesun zpět do Českého Krumlova, kam jsme dorazili před sedmou hodinou večerní.

NAŠE RÁDIO!

    Koncem února 2002 přišla paní profesorka Kodýmová s nápadem hudebního vysílání. Původně se jednalo o projekt všech tříd, které měly hudební výchovu. Měli jsme sami připravit relaci hudby a moderování na zpestření dvacetiminutové přestávky. V malých skupinkách jsme vysílali několik měsíců jedenkrát až dvakrát týdně. Začátek byl ale těžký. Hudba linoucí se z "našeho" přístroje zněla nekvalitně a potichu. Problém jsme však vyřešili.

    V průběhu května "vykrystalizovala" skupinka deseti lidí, kteří projevovali hlubší zájem o vysílání. Nebyli to pouze studenti hudební výchovy, ale našli se i další zájemci. Sešli jsme se na poradě v hudebně a tam vznikla naše malá hudební redakce. Domluvili jsme se na týdenních rozpisech a vysíláme pravidelně každý den.

    Jsme každý úplně jiný, každý máme jinou představu ideálního vysílání. Není to překážka, ba naopak! Program si připravujeme po dvojicích a každý den "hraje" nějaká jiná dvojice to "svoje". Myslím, že žánrová rozmanitost je pro naše posluchače hodně důležitá. Někdo má rád disco, jiný rock a někdo třeba upřednostňuje alternativní hudbu. Chce to kompromis. Snad si u nás každý přijde na své. V současné době připravujeme barevné poutače a chystáme se v prvním patře školy u nástěnek odhalit bednu přání, stížností a připomínek. Jde nám o zpětnou vazbu od publika. Také se snažíme stále zkvalitňovat a všelijak vylepšovat dramaturgii vysílání. Naše příprava na příští rok je něco jako příprava na volby. Stejně jako politici i my chceme přilákat mnoho "posluchačů - voličů". Doufáme, že se mezi námi a našimi posluchači rozvine konverzace. Nejsme uzavřenou skupinou lidí, rádi přivítáme studenty s dalšími tvůrčími nápady.

    Na závěr bych rád za celou naší redakci poděkoval paní ředitelce Janě Cipínové za báječnou podporu, paní profesorce Šárce Kodýmové (duchovní mamince našeho rádia), paní ekonomce Jitce Kutlákové za toleranci a všem ostatním, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na vzniku našeho vysílání.

BUDOU VLASTIVĚDNÉ STUDIE O NAŠEM OKRESE PSÁT POUZE NĚMCI ?

    Psát o dlouhé tradici zpracování studentských odborných prací na naší škole by bylo nošením sov do Athén. Dnes téměř není semináře, kde by se nepočítalo s nějakou formou písemného zhodnocení zadaného problému. Výstupy mají různou kvalitu od kompilátů po původní studie. Nejlepší se zúčastní školního kola a po posouzení vítězové postoupí do oblastního a nejúspěšnější v oblasti do republikové přehlídky, což je významný úspěch pro autora i pro naši školu.

    Na úspěchy v minulých letech, připomeňme např. práce K.Černého, O. Šoky, J. Kosové a K.Čížkové, navázali studenti v roce 2002. Do oblastního kola postoupily tyto práce: Marie Beranová: Dějiny obce Přísečná (1400 - 1999)Petr Eismann: Česká záložna v Kaplici s. r. o.Tereza Aliová: Izraelsko - palestinský konflikt, Intifáda II (26.9. 2000 - 30. 9. 2001) Eliška Šerá: Okresní péče o mládež na Českokrumlovsku mezi léty 1933 - 1948.

    Je potěšitelné, že vedoucí prací: M.Tomešková a R. Kneifl poučili studenty o formálních náležitostech odborného textu, protože nedostatky v nich často způsobily, že práce byly porotou vyřazeny z dalšího posuzování.
    Nyní k otázce položené v nadpisu. Už z výčtu titulů je zřejmé, že tři mají vysloveně, užijeme-li dnes nemoderního pojmu, vlastivědné zaměření. Zatímco měsíčník odsunutých Němců tiskne pravidelně články o historii našeho okresu do r. 1945, česky psaná produkce je mizivá. Některé obce dokonce vydávají informační materiály zpracované autory z okruhu výše uvedeného časopisu, přičemž jejich pohled na historii obce je často jednostranný a tendenční. Proto každá práce vycházející ze studia ověřených pramenů umožňuje autorům zformovat vlastní názor a brání lhostejnému přebírání zkreslených informací a neověřených tvrzení. Věřím, že právě mezi našimi studenty vyrůstá nová generace, která bude schopna chybná tvrzení fundovaně vyvrátit.
    Je zbytečné připomínat, že se jedná o první pokus o odbornou práci, a proto nelze uplatnit přísně odborné hledisko. Největší přínos vidím v rozvoji kritického myšlení, což je jeden z hlavních úkolů naší školy. Do republikového finále právem postoupila práce Elišky Šeré. Zvolila opomíjenou tématiku péče o mládež. V úvodu věcně a objektivně hodnotí politickou situaci, vykládá vznik a vývoj organizované péče o mládež, popisuje stanovy příslušných organizací.
    Přehledně hodnotí, pokud to prameny dovolují, vývoj v letech 1933 - 38 a 1945 - 48. Věnuje pozornost zvláštním příležitostem, jako byly Týden dětské radosti, Svátek matek, ošacovací a stravovací akce. V závěru navrhuje další možné okruhy zkoumání. Cenné by mohlo být porovnání činnosti české a německé organizace péče o mládež ve sledovaném období.
    Práce je dobře uspořádána, doplněná seznamem literatury a archivních pramenů. Připojen je i soubor zajímavých příloh. Doporučoval bych však zkrátit rozsáhlou kapitolu věnovanou rozpočtům. Téměř sedmdesátistránkové dílo může být příkladem pro všechny studenty, kteří se rozhodnou obdobné téma zpracovat.
    Z výše uvedeného zaměření se vymyká rozsáhlá práce (205 stran !) Terezy Aliové. Vzácně objektivně popisuje izraelsko - palestinský konflikt. Doslova po dnech je vylíčena Intifáda II. Měl by ji vyhledat každý, kdo se chce seznámit s genezí a současným stavem tohoto konfliktu. Autorka sleduje historii území, zvláštní pozornost věnuje sionismu a arabskému nacionalismu, přehledně popisuje události, které předcházely vyhlášení státu Izrael. Shrnuje průběh a výsledky arabsko - židovských válek a hodnotí první a druhou intifádu..
    V oblastním kole práce skončila na prvním místě, avšak pro její nezařaditelnost do příslušných kategorií nepostoupila dále. Za hlavní nedostatek považuji absenci charakteristiky a kritického posouzení literatury a pramenů (profil příslušných novin a charakteristika uveřejněných zpráv - např. striktní odlišení zprávy a komentáře). Celkově jde o dílo zajímavé a čtivé, které přináší velké množství nových informací.
    Zájem studentů o zpracování bílých míst v historii okresu, ale i o témata ze současnosti je pěkným příslibem do budoucna. Úspěšní autoři jistě najdou své pokračovatele mezi účastníky předmětových seminářů.